Boy

Milý sympatický snímek o klukovi, který vyrůstá bez rodičů a jejich nepřítomnost a celkově nic moc vyhlídky si nahrazuje zbytnělou fantazií. Matka zemřela, otec kriminálník, o práci se v místní dědině prakticky nezavadí, takže dosahuje hodnot, které u nás známe jenom v podání romské menšiny, k tomu tradiční chlapecká rivalita, kdy ten bez rodinného zázemí má holt větší smůlu. Jednoho dne se ale objeví auto s několika suverénními pány, kteří evidentně nepřijeli poslouchat vážnou hudbu nebo kochat se krásami místní krajiny. Jedním z nich je i otec hlavního hrdiny. Jenom to, co následuje, tak dalece neodpovídá tomu, co si náš kluk vysnil. Smutná komedie nebo veselé drama, režisér se zkrátka dokáže na trápení svého malého hrdiny dívat s nadhledem. Příjemný kousek, který má jen tu vadu, že nemá takovou sílu, aby natrvalo utkvěl v paměti. Zkrátka jeden z těch filmů, na které si za rok či dva nejspíš nevzpomenete. Celkový dojem: 70 %. (17.08.2013)

První moje zklamání u Taiky. Nevím, vůbec mi to k němu nesedělo, jsem od něho zvyklý na jinou atmosféru. Asi to bylo i tím, že on sám se dle mého absolutně nehodí do role gaunera a debila, kterého si v Klukovi střihnul. Všechny ostatní postavy taky přinejlepším neutrální či nevýrazné, když už ne nesympatické či blbé. Nevadí, i mistr tesař se někdy utne... 50% (16.03.2019)

Další z dlouhé řady filmů typu "sedával jsem na stromě, měl jsem odřená kolena a byl jsem šťastný". Stalo se nepsaným zvykem vzpomínat v nich na idylické dětství v pohnuté době, jenže Boy je pouze idylický. I v situacích, kdy by to tak být nemuselo, do idyly zas a znovu zbaběle utíká. Píše se rok 1984 a na Novém Zélandu se vůbec nic neděje. Žádná válka, živelná pohroma, fatální tělesný či mentální handicap, prostě se nestane vůbec nic, co by posunulo postavy z A do B. Titulní hrdina je sice poloviční sirotek a krajem vládne nezaměstnanost, ale vzhledem k tamějšímu způsobu života mi příliš nedochází, proč si tím někdo vůbec láme hlavu. Otec hlavního hrdiny, uprchlý kriminálník, kterého si hoch léta idealizoval a teď má poznat, co je to za darebáka, se mohl a měl stát jakousi temnou hrozbou na způsob vlka z pohádky o neposlušných kůzlátkách, ale díky scénáři i komediálnímu ztvárnění samotným režisérem je to jen neškodný trouba. Je to škoda, protože jinak je film nesmírně krásný na pohled a má docela milý humor. Moji delší recenzi najdete zde. 50% (28.05.2011)

Tady bych skoro upřednostnila drama víc než tu komedii, vůbec se nedivím tomu sinusoidovému hodnocení a přiznávám, že sama nevím kam ho pořádně zařadit. Babička odjede a nechá o samotě hromadu dětí a starejte se. Pak přijede táta pošuk a sebou přiveze další dva. A tím začíná příběh o velkém a malém Alameinovi, který je místy silně absurdní a místy zoufale smutný. Někdy stačí k radosti jen prskavka a obyčejné mléko. Na co mikrovlnka, před kterou stojí jedno mrně s ovladačem na telku ? Zasekla jsem ve stejném momentě jako malý šogun, když jel s celou tou pošahanou bandou jednou večer domů. Celou dobu jsem to brala s určitým nadhledem, ale tohle jsem nedala. Kluci a vůbec všechny ty děcka hrály výborně a na konci při závěrečných titulkách si to teprve trochu užily, ten taneček byl skvělej. Za Leaf jedna hvězda dolů. Ale ten potenciál........? - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (13.04.2015)

Novozélandský Wes Anderson Taika Waititi - a to je tvrzení možná jen s velmi mírnou nadsázkou - Waititi nemá takové finanční možnosti, ale hravost a imaginace mu nechybí, tím méně pak originální poetika a vynalézavost. Maorský režisér ve svém druhém celovečerním filmu nastiňuje poetiku ne nepodobnou americkému kultovnímu režisérovi, v malém hravém filmu rozvíjí svůj osobitý talent a vidění světa - pod mimikry zdánlivě dětského snímku uschoval závažnou výpověď o svém etniku, lidech z vyloučených lokalit, o 80. letech na konci světa, o alkoholismu, násilí, dysfunkční rodině. Tak mile o tak bezvýchodném dětství, o tak depresivních věcech. Na Novém Zélandu jsme kdysi byl a tak znám něco z jeho národních specifik - posedlost americkým životním stylem, kulturou a kinematografií a zároveň pocit provinčnosti, lokálnosti, odlehlosti - to všechno v Waititiho snímku rezonuje. Waititi má štěstí na herce a zjevně umí pracovat s těmi dětskými, maorský bratranec Pavla Lišky z Divokých včel je dokonalý, roztomilý, drze sebevědomý ve své dětské naivitě, milosrdně zaklet ve svém ztraceném dětství, které je i přesto hravé a veselé...jako celý tenhle film...oslava milosrdné dětské fantazie... PS: Jacksonovská haka na konci mě naprosto odbourala! :-) (05.11.2016)