Pokoj

Viděl jsem vela braků - viděl jsem turecké akční fláky, honduraský ilegální film, filmy Eda Wooda, švédský pornografický thriller, budovatelské a normalizační konverzačky s Gottwaldem - ale tenhle snímek je šílená travestie filmové nestoudnosti. Tommy Wiseau má makabrózní přízvuk, je permanentně sjetý, při souloži mu zní šílené písničky, atmosféru tvoří záběrem na lžičku v rámečku a celé to vypadá jak horší péčko. Již dnes to má ve státech kultovní status, do Evropy se to zatím nedostalo, ale říkám vám, že za 30-40 let to bude pro naše syny a vnuky Ed Wood počátku milénia, tedy zneuznaný neumětel a šmírák, paralela s Glen or Glenda je naprosto zjevná a já jen doufám v další Wiseaův záchvat tvůrčí geniality ... Ale bojím se, že kdyby to chtěl překonat, vesmír imploduje. (ještě větší legrace než samotný film jsou historky z natáčení, kterých je plný net) (24.08.2010)

Film, který je tak špatný, až je v mnoha ohledech dobrý. Dialogy, které svou strohostí a trapností překonávají i všechny telenovely, nenavazující scény a vůbec vše, co je zde k vidění nemá nic společného s fungujícím filmem. Ve své podstatě se stačí podívat na hlavního hrdinu, jehož vzhled vyjadřuje veškeré kvality filmu. (02.04.2018)

Pokud je člověk sám doma a řekne si: "Hm, mám teď chuť na kus poctivého filmařského řemesla, nějakou inovativní zápletku, promyšlený scénář a dobré herecké výkony", což si samozřejmě člověk čas od času řekne, tak to přesně není film pro něj. Je to výhradně pro skupinu diváků. A tento zážitek ve skupině taky hodnocení povyšuje nad odpad. Není to snímek, který by byl tak blbý, až by byl jenom nudný, je to přesně ten typ, který je blbý a vážný, až je vtipný, a ty mám rád. Za zmínku stojí hudba, která občas zní, jak z Heroes of Might and Magic, což je v romantickém dramatu jistě vhodné. (30.10.2016)

Pětihvězdičkový odpad! The Room jest počin, který je nechvalně proslulý svou nekonečnou pitomostí a časem si vysloužil status kultu. Představte si "zápletku" toho nejlacinějšího porna přetavenou do celovečerního filmu, kde každý samec vypadá, že souloží samici do pupíku. Do toho ultradebilní příběh s ultradebilníma dialogama v podání ultradebilních hereckých výkonů. Ono už trochu zavání průserem, když si jeden člověk napíše scénář, hraje v něm hlavní roli a zároveň vše režíruje. Ale radši tolik nerozmatlávat, ono se to zkrátka musí vidět. Je tu tolik nechtěně tragikomických momentů, které vám budou k popukání, přitom je evidentní, že byl příběh zamýšlen jako vážný film. Ač se v těchto "třpytících se lejnech" rád rochním, protože způsobují bujarý smích svojí neplánovanou špatností, tak mě kultovost The Room nějak minula. Bylo tam těch nezáživných momentů na můj vkus až až nebo jsem možná měl koukat v opileckém rozpoložení v kině plném lidí v opileckém rozpoložení. Tož za mě jedna superstár aspoň za tu snahu Tommy! (31.10.2016)

Už dlouho jsem neviděl film, ve kterém by byla nejsympatičtější postavou rakovina prsu. Nepopsatelná demence The Room dotažená k extrému má nepopiratelné charisma. Po uležení se nebojím dát plný počet. Ne Plán 9, to až The Room naráží na strop filmové hlouposti s takovou silou, že ho proráží a míří až do nekonečna. Ten film říká tolik věcí! I když povětšinou jiné věci, než které říkat chce. A nepřestává mě to fascinovat. (01.08.2013)