Kam nikdo nesmí

Psychologické drama s kriminální zápletkou. Policisté jsou v příběhu okrajoví. Podstatnější jsou psychologicky vykreslené postavy a herecké výkony, které udrží diváckou pozornost. Jednoduše chování hlavního hrdiny (Eduard Cupák) shrnuje jeho přítel (Josef Somr): "Kdo si chce žít jako prase v žítě, musí být svině..." (26.06.2010)

Ten oficiální text distributora je trochu zavádějící. Ve filmu jde totiž o vyšetřování autonehody, kdy řidič z místa nehody uteče a spolujezdkyně zemře, ale to je celkem jedno. Potom probíhá samotný vyšetřování a to se různě prolíná se vzpomínkama hlavní postavy (Eduard Cupák). Jinak mě na filmu překvapilo, že v hlavní roli byla nějaká hérečka, kterou jsem nikdy v jinym filmu neviděl. Později jsem zjistil, že je z Polska. No nevim, proč v českym filmu hrála polská hérečka... (02.01.2007)

Eduard Cupak byl vyborny a charismaticky herec s krasnym hlasem, tento film de facto tahne sam. Celkem me zaujal styl nataceni, plny flashbacku a uvah hlavniho hrdiny, ktere dost naznacily jeho samotnou osobnost. Film je prijemne ponury, skoda jen, ze jsem mel pocit, ze vede odnikud nikam. Marie Rottrova potesila. (12.08.2012)

„To mám tak ráda, to tedy mám moc ráda. Ten jed co vjel mi pod kůži, když spávala jsem na růžích. Co z toho mám?“ Upřímně moc nechápu, co z toho mají všichni ti, co zde tento film hodnotí či komentují jako něco spíše průměrného, či možná dokonce i podprůměrného. Mě tedy toto psychologické drama s detektivní zápletkou docela chytlo za srdíčko, jak se říká. A určitě to nebylo jen díky té dech beroucí písní Marie Rottrové. Téměř magická mi přišla kamera (zvláště ve flashbackách pojatých, jako by se vše odehrávalo v nějakém snovém oparu). Výborný byl určitě i Eduard Cupák v hlavní roli. On tyhle psychologické role myslím vždy uměl. Polskou herečku Małgorzatu Potockou (představitelku zabité Lucie) jsem viděl poprvé, ovšem byla veskrze kouzelná (i díky dobře zvolenému dabingu Marty Vančurové). Praxi tehdejší doby občas dabovat české herce moc nechápu, a řekl bych, že jak Libuše Geprtová, tak třeba i Evžen Jegorov by v originále jistě nezněli hůř než, když je namluvili Libuše Švormová a Oldřich Janovský. Ale tohle je za mě u tohoto filmu snad jediná vada na kráse… Příběh muže středního věku, který ač již mnohem dříve rezignoval na svou otcovskou roli, nyní dělá co může, aby svého syna nejen našel, ale hlavně aby jej zbavil veškerého možného podezření z neúmyslné zabití při autohavárii, mi jinak nepřišel ani unylý, ani zdlouhavý. I celá ta zápletka v podobě jejich vzájemné rivality v lásce ke krásné ženě mi dávala smysl, a když pak na konci filmu syn svému otci vyčítá, že mu ji „ukradl“, bylo mi obou mužů dost líto, neboť bylo zřejmé, že to odcizení mezi oběma je patrně již definitivní. Inu jak zpívá Marie Rottrová: „Co je na střepy, už se neslepí….“ PS: Ve filmu mě zaujaly i mnohé dialogy plné zajímavých myšlenek, ať už plynuly z rozhovoru hlavního protagonisty s Lucii (viz např. když spolu dotyční vedou diskuzi zda platí, že „láska je vždy vítězstvím toho, kdo miluje méně“) či je coby bonmoty pronáší postava velmi zajímavě ztvárněná Josefem Somrem (viz třeba „Kdo se chce mít jako prase v žitě, musí být svině). (10.03.2021)

V soutěži o nejnevýraznější snímek navzdory velkým jménům herců i režiséra si film vede velmi úspěšně. 1) Všichni se tváří, jakoby banality vycházející z jejich úst byly zásadní životní moudrosti. Vypadá to, že si to myslí i scenárista a režisér. 2) Za malou pozornost stojí snad jen pěkný 27letý Juraj Ďurdiak (spisovatelův syn Michal), 26letý Ivan Luťanský (mladší vyšetřovatel) a švihácký zatím ještě štíhlý 32letý Jan Kanyza. (19.08.2019)