Suddenly!

Z toho, co jsem zatím měla příležitost vidět, je pro mě Suddenly životní rolí Franka Sinatry. Osobně bych ani do popisu neuváděla, že hraje zabijáka, protože když v úvodu přijde do domu vdovy žijící se synem a otcem a představí se jako agent FBI, nemáte vůbec potřebu o kladném úmyslu jeho postavy uvažovat. Teprve v průběhu děje se odkrývají jeho skutečné pohnutky a s každou další přichází i trochu jiný náhled na jeho osobnost. Z absolutně profesionálního agenta se stává chladnokrevný psychopatický zabiják a z něj zas materialista, který to vlastně dělá jen pro peníze. Sinatra svou postavu nijak nepřehrává, neřve, nemá rozmáchlá gesta; když si vzpomenu na všechny ty dnešní herce, kteří se s pohledem "machr zeměkoule" snaží zahrát drsného policistu nebo vraha, ukázala bych jim, jak taková role vypadá v podání chlapa, který původně vlastně ani hercem být neměl. Právě ta minimalizace emocí, chladný pohled, nemluvnost míšená s občasnými návaly vzteku, touhou dokázat, že "on byl v armádě, on zabil 27 mužů a on zabije klidně další", a konstatováním rodinným poměrů z něj dělá jednoho z nejcharismatičtějších vrahů všech dob. "Dnes v pět zabiju prezidenta. Vteřinu po páté už budeme mít nového. Co se změní? Nic." (03.07.2009)

Zamýšlel jsem sice původně napsat obsah, ale kolega monolog to vystihl tak dokonale, že by to bylo nošením polen do lesa. Frank Sinatra, můj milovaný a obdivovaný herec, se v městečku Suddenly (that´s the name) mění ve vypočítavou chladnokrevnou krysu toužící předběhnout Kennedyho vraha. I ty očička tu má takové malé, krysí. Gangsterka jak má být, s koncem, se kterým se od začátku počítá. Příznivcům F.S. tohle nesmí uniknout. Film je totiž ke stažení volně (viz monologův obsah, ve kterém jsem aktualizoval link), anglické titulky jsou k dispozici též. Frank si tu sice výjimečně nezazpívá, ale pro tentokrát to ani moc nevadí. (10.03.2009)

Suddenly patří do skupiny snímků, které stojí a padají s hlavní postavou, zde konkrétně ve výborném podání Franka Sinatry. Jeho neustálé oscilování mezi psychicky labilním psychopatem posedlým touhou zviditelnit se a dokázat okolnímu světu, že není jenom obyčejná nula, a pragmaticky jednajícím atentátníkem, připravujícím svůj čin do nejmenších detailů a neváhajícího pro zdárné dovršení akce ani využívat dítě jako pojistku proti chování ostatních rukojmí, je prostě a jednoduše brilantní a Frank tak ovládá celé dění filmu od začátku až do překvapivého konce. Štěstí pro kvalitu filmu zde také představuje krátká stopáž nedávající větší prostor žádné vedlejší postavě, které se stejně řadí mezi obvyklé stereotypní typy alá odvážný šerif či poctivá matinka schopná obětovat vše pro svého potomka. Sympatická jednohubka, vtipná i díky své historické paralele. Lepší 4*. (04.12.2010)

Komorní filmy, jejichž scénáře připomínají spíše divadelní hry, jakkoliv jsou čas od času některými puristy vypuzovány z hájemství hraného filmu, nalezly a nalézají své početné přemýšlivé publikum. Společenská zjitřenost, která je zpravidla provází (HÁDEJ, KDO PŘIJDE NA VEČEŘI, DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ), je základem jejich vtahující přitažlivosti, strhávají překotným, na zvraty bohatým dějem a tématem, které směřuje do středu nejpalčivějších problémů doby, k níž se vztahují. Jejich žánrové zařazení bývá nesnadné a současně je tím, co je na nich nejméně podstatné. Fakt, že tento film jakoby předjímá dallaský atentát z listopadu 1963, je pro pamětníky této ponuré události americké demokracie zřejmý od prvních záběrů. Nejen Sinatra, ale i hlavní ženská postava a její představitelka si zaslouží naši podrobnou pozornost. Živé je i téma a námět díla a jeho mravní rozměr. A nadčasový je také vhled do kuchyně tak řečené vysoké nebo velké politiky. Na ZNENADÁNÍ tedy upoutává právě jeho nadčasová všednost a její prolnutí s všelidským mravním rozměrem a objevný způsob, který tento mravní půdorys krok za krokem s archeologickou důsledností, která nezanedbává žádný, ani sebemenší detail, postupně odkrývá a obnažuje. ZNENADÁNÍ prokazuje klasickou pravdu: méně lesku a více hloubky znamená i více diváckého ohlasu a zvýšenou pravděpodobnost skutečné - ne barnumsky proklamované - nadčasovosti. (22.06.2011)

Svižné béčko, které táhne nahoru zejména Sinatrova bezcitná mašina na zabíjení (jež se porouchá až v okamžiku, kdy je jí znemožněno zabít). Podprahové sdělení, že ochrana vlasti má přednost před ochranou osobní, se překvapivě tolik neliší od toho, co hlásala propaganda komunistů, kteří tehdy v USA představovali hrozbu číslo jedna (Baronova levicová orientace je pouze naznačena, nikoli potvrzena, nebo vyvrácena). O něco důsledněji se nás film snaží přesvědčit, že základem bezpečné domácnosti, a potažmo i domoviny, je střelná zbraň, kterou by každý uvědomělý občan, byť přesvědčením pacifista, měl mít schovanou (a pro jistotu rovnou v nabitém stavu) v šuplíku. Tohle militantní stanovisko zmírňuje alespoň polopatické upozornění na rozdíl mezi koltem pro děti a skutečnou zbraní, s níž se důrazně nedoporučuje zacházet coby s hračkou. Nakonec si ovšem stejně svorně zastřílí celá rodina. 65% Zajímavý komentář: sportovec (24.05.2013)