Ženské oddelenie

RND je klasické divadlo, ktoré stojí a padá na kvalite S.Štepku. Jeho hra Ženské oddelenie je výborná hra o duši žien, ktoré sa stretnú v jednej izbe v nemocnici. Je to pohladenie na duši vidieť dnes už nebohých - K.Kolníkovú, J.Melkoviča a aj keď nie radošinca ,ale J.Satinský tam patrí tiež. 85%. (20.10.2005)

Musím říct, že nejvíc se mi líbily herecké výkony. Všichni byli perfektní. Nejvíc se mi asi líbila postava taxikářky Ireny a společnice Karolíny. Anna Šišková byla jako sestřička-jeptiška roztomilá. Škoda, že víc prostoru nedostal Julo Satinský. Celá tahle inscenace stojí na lidskosti a obyčejnosti lidí. Scénař asi nebyl špatný, ale ten konec byl už trochu přes čáru (až moc naivní). (09.05.2012)

" Idem po závode a tlačím za sebou káru, teda záleží ako mám ruky obrátené." Štepkov nezameniteľný a ľudský humor ma vždy priťahoval a priťahuje + Kolníkovej prejav a vyžarovaná dobrota mi pohladia dušu. Kedykoľvek. Pred dvadsiatimi rokmi, teraz a určite i o dvadsať rokov. " Nájdem ťa aj na kraji sveta. Mám dosť času a dobrý bicykel." (02.09.2010)

To bylo tenkrát, kdy ještě nemocniční prostředí nebylo zprofanované. Mezi těmi dezinfikovanými stěnami vyzní všechno tak nějak silněji. I sebevětší blbina. Uši pohladí krásné slovenské výrazy, kterým naštěstí rozumím, protože často zakořenily na valašsku. Některé dialogy jsou slabší, top je ale určitě návštěva Karolka, to nemá chybu. Za zmínku stojí určitě i třicetiletá Anna Šišková, která tu vypadá tak na patnáct. A víc už ništ. (20.04.2021)

Jestli se mi po rozpadu federace po něčem opravdu stýská, tak jsou to slovenské televizní pondělky v české televizi. Umožňovaly stálý kontakt s trošku odlišnou kulturou a podstatně rozšiřovaly nabídku herců, režisérů a vůbec lidí od kumštu. Navíc umožňovaly právě slovenským tvůrcům uniknout z malého slovenského rybníčku. Měl jsem možnost po letech vidět opět tenhle zajímavý televizní film, na který jsem už pozapomněl. Není to nijak vyjímečná inscenace, dialogy občas poněkud šustí papírem a postavy jsou někde na půli cesty mezi typizovanými figurkami a skutečnými plnokrevnými postavami. Nicméně na řadě míst to zajiskří vtipným bonmotem a některé pasáže, jako je scéna namlouvání taxikářky Ireny s poněkud natvrdlým synem starší pacientky, jsou kouzelné. Navíc to osvědčené prostředí nemocnice jako místa, kde se rozhoduje o životě a smrti, hraje taky svou roli. Celkový dojem: 60 %. (01.11.2010)