Zkouška

Tak tu máme subžánr jednomístnostních/prostorových thrillerů, které mají modulovat modely změn psychiky malé skupinky lidí vystavené nějaké mezní situaci. Potud v pořádku. Celovečerní debut Stuarta Hazeldinea však spíše moduluje takové chování, které se odchyluje od toho, čemu můžeme říkat reálné. Takovýhle typ filmu má smysl pouze v případě, když si divák může říci - ano, takhle nějak by se to mohlo stát...a jak bych se na místě hrdinů asi choval já? Stuart Hazeldine je možná nadaný režisér, ale napříště by se měl zbavit nutkání adaptovat své scénáře. Po (při troše shovívavosti) slibném a originálním začátku se totiž jeho scénář zvrhne do naprostého konstruktu, přičemž věrohodný je snad jen fakt, že herci mluví anglicky. :-) Režisér a samozvaný scénárista se přitom ale zjevně inspiroval v legendárním Stanfordském vězeňském experimentu, na který však narouboval tolik svého, že se pak v jednom snímku potká postmoderní Albert Schweizer s postavami z Lost, navíc to celé vypadá spíše jako Hranice nemožného. Jestliže chcete fungující drama daného subžánru, pak bych doporučoval strhující Telefonní budku, anebo thriller Pohřbený. Možná je to tím, že tam je v uzavřeném prostoru hrdina zcela sám. Anebo tím, že jejich scénáře nenapsal Stuart Hazeldine... (26.02.2011)

Když spojíte námět vycházející z výborné španělské Metody, skupinku zdánlivě kultivovaně vypadajících lidí, o nichž však vůbec nic nevíme a která se stejně tak dobře mohla o něco dříve ocitnout ve výtahu v hororu Devil, "barevná" krycí jména hlavních postav odvozená z Gaunerů a hudbu podobně laděnou té z Telefonní budky, vyjde Vám značně tísnivý minimalistický (psycho)thriller odehrávající se mezi čtyřmi stěnami, s bravurně vystavěnou atmosférou, důmyslně propracovaným scénářem a příběhem, který je nebývale smysluplný a logický. Vše do sebe zapadá, následující akce potvrzuje předchozí a předchozí nevyvrací následující. V celém snímku jsem snad nenašla jediné slabé místo, ani nenastal okamžik nepochopení, nebo dojem, že věci do sebe nezapadají, jsou zmatené či nepravděpodobné. Závěr není sice nijak šokující, ale příjemně překvapivý a tím tak jen potvrzuje to, že tato Exam nehrála vůbec na prvoplánovost, kde spousta diváků jistě očekává nějaký zdrcující konečný zvrat či mrazivou pointu, nýbrž přirozeně navazuje na celý předchozí děj a logicky tak potvrzuje vše, co se v něm událo. (09.03.2013)

Čekal jsem, že to bude na konci přepálené, ale vůbec. Lidi v místnosti zkouší normální věci, a k těm drsnějším jdou postupně a uvěřitelně, bez žádné scenáristická berličky. Konec není ani blbý, bohužel ale ani mindfuck, který by to katapultoval do kraje nezapomenutelných filmů. Rozhodně je to ale napínavé pokoukání k sobotnímu obědu, kdy se přistihnete, že jste přestali žvýkat a přemýšlíte, jak byste tu situaci řešili vy. (27.07.2016)

5.7.2010 ~ 80 minut, 8 kandidátů, 1 odpověď a žádné otázky, co je to? Zkouška. Pro mě i tak trochu trpělivosti. ~ Osm účastníků výběrového řízení ve velké a mocné společnosti je uvrhnuto pospolu do sterilní uzavřené místnosti. Je jim vysvětleno co lze a co nelze a jsou ponecháni osmdesáti minutám řešení jedné jediné otázky. Ta leží před nimi. Vše vypadá jednoduše, tak o čem ten film vlastně je? ~ Nečekaně, je ohledání otázky, nikoliv pouze odpovědi. Před každým z účastníků leží papír s pořadovým číslem kandidáta. Na papíru ale není napsáno nic .Aby tak někdo byl schopen odpovědět na otázku, musí se nejdříve nalézt ta otázka. Během filmu se tak nedostaneme nikam jinam z místnosti a pouze sledujeme chování lidí. Jejich reakce na druhé, pokusy o spolupráci či osobní zisk, to, čím doopravdy jsou. Výběrové řízení tak vypadá spíše jako hra. ~ Bohužel výše popsané je také negativem filmu. Pokud film nechce aspirovat na nejnudnější výtvor historie, je jasné, že se něco dít musí a děj gradovat a to jakkoliv. A také je jasné, že když zavřete do místnosti 8 lidí, budou nějak reagovat a utopistická pomoc jeden druhému to zrovna nebude. Film má tak poměrně málo překvapivých momentů a je dlouhý. Na to, že se vše odehrává pouze v jedné místnosti a vše stojí a padá na nápadu a dialozích, je to vskutku dost dlouhé. A protože je předem jasné, že výsledek bude až na konci filmu, tak jsem se už někdy v polovině přistihl, že mě ani moc nezajímá samotné pátrání po otázce a stavy a životní osudy oněch kandidátů, jako to, kdy už bude konec a co o jde. Aneb nedokázalo to udržet moji pozornost natolik, aby mě "pozadí" příběhu nějak nepřestalo zajímat. Jde dozajista o zajímavý a levný nápad, co se rozpočtu týče, ale přirovnal bych to tak trochu ke kostce bez morbidních smrtí. Uzavřený počet lidí v uzavřené místnosti, pachtící se za jediným cílem. (24.03.2013)

Pečlivý psychologicko/genderově/etnicky naprosto korektní výběr uchazečů o povolání na jakousi „must-have“ pozici, který spolu nádherně hraje, stejně jako ovoce v jogobelle, nám opět názorně přiblíží, že lidská nátura má s tou zvířecí v jistých situacích velmi mnoho společného (in your face, religion!). Nechci podotýkat, že je to předvídatelné, místy až příliš tupé a občas trochu trapné, jak moc křečovitě se všichni účinkující snaží držet svých předepsaných charakterů, aby bylo vidět, že to jsou opravdoví „herci“, a ne jen nějaký laciný komparz béčkového rádoby thrilleru. Proto raději pouze podotknu, že jsem se celkem dobře bavil. Za 3* a půl. (07.11.2012)