La Vida Loca

Já jsem asi naivní, ale většinou jsem si myslela, že filmy, které se týkaly, či týkají gangů, jsou trochu přehrávané, aby to přitáhlo širokou diváckou oblast. Jak hluboce jsem se mýlila, skutečnost je daleko hrůznější a mě z toho jen mrazí po celém těle a jsem vděčná za Čechy i se vším tím politickým atd. bahnem. Přemýšlím, jestli existuje vůbec nějaký pozitivní film o čemkoliv ze Salvadoru, ze země, kde denně zemře 12 lidí násilnou smrtí............ (12.07.2015)

Sugestivní, syrové, přímo na tělo a bez pokusu nějak situaci hodnotit. Ona se nejlépe hodnotí sama. Plus vynikající hudební složka. Nedivím se, že tvůrce zaplatil krví – míra blízkosti k životu Mary je smrtící. Vřele doporučeno zejména těm, kteří mají alespoň rámcové znalosti. Vřele doporučeno kombinovat s Fukunagovým Sin Nombre. (24.11.2009)

Je to sám život před kamerou a je drsný tak, až člověku přechází zrak. A hlavně si říkám, že se tady máme dost fajn, když nám po ulicích neběhají takhle frustrované děti, které si od počátků puberty hrají se zbraněmi a jsou nuceny dospět s poslední kapkou mléka na bradě. Oficiální prameny sice tvrdí, že Poveda zemřel rukou gangsterů, ale moc bych se nedivila, kdyby ho za proslov mladíka v pekárně nechala odstranit vláda. Ta kritika vládních projektů byla ostřejší všech břitev světa. (15.11.2013)

K plnému porozumění situace, kterou La Vida Loca svým divákům předkládá, je nutné znát aspoň základní fakta ohledně nedávné historie a současnosti Salvadoru. Před 20 lety tam skončila 13 let trvající občanská válka mezi krajně pravicovou vojenskou diktaturou a levicovými guerillami vedená z obou stran s mimořádnou houževnatostí a krutostí, ve které pochopitelně daleko nejvíc trpělo civilní obyvatelstvo. Pro latinskou Ameriku už tak typická masová emigrace do Spojených států z hospodářských důvodů byla podpořena hromadným útěkem před nájezdy eskader smrti, bombardováním a všeobecným násilím. V USA měli latinoameričané tradičně těžce podřadné postavení a aby obstáli v konkurenci levné námezdní síly, začali se po vzoru místních gangů sdružovat do podobných spolků. Když po uzavření mírové smlouvy a pádu diktatury pominula ze strany amerických úřadů nutnost aspoň navenek tolerovat uprchlíky, nastala jejich deportace zpátky do Salvadoru, kde byla mizerná naděje na slušnější život, zato tam bylo spousta zbraní a úřady včetně policie na mnohem horší úrovni než v USA. Gangy získaly ještě větší brutalitu a v krátké době se Salvador stal zemí, která vytrvale soutěží o první místo v počtu vražd na obyvatele. Dovolím si připomenout, že vzhledem k počtu obyvatel a zejména k údaji o 12 mrtvých denně, kteří zahynou v gangsterských střetech, jde v konečném součtu o mnohem větší počet obětí než v leckteré z válek nižší intenzity, které pravidelně zaplňují prostor v médiích a vyvolávají vášnivé reakce. Nic proti Heleně Třeštíkové a jejím časosběrným dokumentům, ale tohle je přece jen mnohem údernější, syrovější a mrazivější. Navíc je jasné, že při natáčení šlo denně o kejhák, což se nakonec smrtí režiséra potvrdilo. Celý dokument podtrhuje hudební podmalba gangsterským rapem. Hodně silný zážitek. Celkový dojem: 95 %. Poveda nepotřeboval prakticky žádný komentář, všechno stačí zachytit a podat filmová kamera. (24.11.2012)

Tady se s tím nikdo nemaluje. Není to film, kde tečou litry umělé krve, tady se odklízí opravdový mrtvoly z ulice do černých pytlů. Není to hezkej pohled, ale je to realita, která je v těchto místech na denním pořádku. Nechtěl bych tam být a vůbec - pan režisér má můj obdiv, že tam takovej dokument natáčel 16 měsíců a nakonec ho zpracoval. Paradoxem je, že podle všech informací byl zavražděnej právě jedním členem gangu Maras (Mara Salvatrucha), kteří tvrdě bojujou v ulicích San Salvadoru proti gangu X8 (18th Street gang). Natáčení se mu stalo osudným, ale tím větší sílu celej dokument má. Evidentně z tohoto dokumentu vychází film Sin Nombre. P.S.: There´s no coming back, capici? X8 forever! (22.07.2012)