Volám sa Oliver Tate

Mám rada takýchto týpkov vo filme .. a tento mal navyše ešte aj trochu zvláštnu priateľku s výbornými hláškami a zaujímavých rodičov. Zábavná vec, ktorá ale riešila celkom vážne problémy: hroziaci rozchod rodičov a samozrejme prvý vážny vzťah. Vizuál, ktorý ja môžem, hudba výborná a Craigovi tieto role dokonale sedia. (08.06.2017)

Oliver Ttate je tak trochu iný, čo znamená, že v škole neakceptovaný. Lenže nie je iný až natoľko, aby sa vymykal klasickým emo uzavretým teenagerom, pre ktorých je podobné chovanie pózou. Tate pózer nie je, ale mám dojem, že poznám (nechtiac) oveľa divnejších týpkov ako on a určite by som nechcel, aby o nich niekto natočil film. Potešia vizuálne nápady pri zobrazovaní jeho aktuálneho duševného stavu, ktoré nemajú niekedy ďaleko od ponorenia sa človeka do hĺbky oceánu. To je z filmu samozrejme. Takže fajn indie zážitok, omnoho lepší, ako súčasný Ayoadeho nechcene smiešny prúser v kinách. Konečne je aj Sally Hawkins aspoň trochu sympatická. (18.10.2014)

Ať je nám patnáct nebo osmatřicet neustále něco zachraňujeme, ale žhář Oliver má na každou záchranu svůj osobitý plán. Získat lásku je těžké, udržet si jí ještě těžší a když o ní přicházíme, máme mnohdy pocit, že bez ní (té pravé) nemůžeme už nikdy být. Mladý Oliver má mnoho společného s mladým Haroldem Hala Ashbyho, oba mají smysl pro smrt, obklopují se svou vlastní realitou v realitě a nachází netradiční první lásku. (08.06.2011)

Má očekávání byla veliká, ale Richard Ayoade je s přehledem dokázal předčit. Usměvé drama-komiedie o dospívajícím teenegerovi, které vás dovede k zamyšlení, jestli i my prožívánme stejné problémy jako Oliver. Líbila se mi nápaditost filmu, ALE hlavní postavy jsou zkrátka divné, člověk neví, co si má myslet. Nevíme, jaký je opravdový život Olivera, jelikož on sám se považuje za oblíbeného, avšak ve skutečnosti nemá opravdového přítele. I tak mě film zaujal a líbil se mi. Má svoje zvláštní kouzlo. (06.09.2011)

Dokud budou na světě teenageři, tak tu budou příběhy, z kterých budou mít pocit jedinečnosti. A dokud tady budou lidé, jako je Richard Ayoade (kteří už svou cílovou skupinu dávno přerostli), tak vždy najdeme důvod, vážit si takových příběhů o madistvé trapnosti, ostrakizaci a úzkosti. Oliver sebe představuje ve svém životopisném filmu a Ayoade mu dopřává svůj styl, který je decentní, ale hravě si pohrává s námluvy z filmů francouzské nové vlny (spousta kol a pláží) a stylem (skokové střihy a ruční kamera). To v celku dává krásnou směs romantiky a rebelství. (08.06.2011)