Hostiteľ

Chtěl bych ze zákonů tohoto světa vědět o hodně víc. Podívat se za hranice vytyčené oblasti místo přebytečných hloubavých chvil v jeskyni. Ale i přes většinou rozvážné tempo mi Niccol kápnul do noty. Tentokrát k tomu ani nepotřeboval svoje obvyklé vizuální i vyprávěcí triky, stačil mu skvělý Pintův soundtrack a fakt, že má před sebou neotřelý námět, který pod jeho rukama ožívá do opatrně hypnotické romantiky. Příběhy podle Stephenie Meyer přece vždycky vybočují mimo své žánrové ukotvení, takže už z přečtení premisy je jasné, že více než na sci-fi notu o invazi se bude hrát na mezilidské vztahy. A nemá cenu zastírat, že právě tam si mě Melanie a spol. získali. Nevšední několikaúhelníky, které jsou vedeny přes překvapení a občasná meyerovsky mile přepálená vyznání, mi do vkusu sedí pravidelně a při takhle sympatickém obsazení (s potenciální hvězdou budoucnosti Maxem Ironsem v čele) tomu ani nemohlo být jinak. Když jsem pak s čím dál větším potěšením sledoval sarkastické dialogy Mel s Wandou, došlo mi, že to u mě Hostitel zkrátka vyhrál. S výhradami, menšími přešlapy? Možná. Ale díky tomu, že má srdce na dlani, tak i vyhrát musel. (16.04.2013)

Kniha Meyerovky nebyla vyloženě špatná, aspoň prvních dvěstě stran, oproti stmívání jsem tam změnu zaznamenala, než se do toho nezapletla nějaká láska a pak spisovatelka opět sklouzla k tomu, co předváděla v sérii stmívání (s ještě větší dávkou sebeobětování a sebemrskačství hlavní hrdinky, než v již zmiňované). To co v knize nebylo špatně popsané byl rozvíjející se vztah Melanie a Poutnice a pak jak se dostala k lidem do jeskyně a jak si získávala jejich důvěru. Bylo to dlouhé, pomale se rozvíjející a právě proto celkem snadno uvěřitelné. Ve filmu to bylo jak kdyby s nima byla týden a už se všema byla nejlepší kámoš. To co v knize bylo dobré, to ve filmu buď vůbec není nebo je to změněné tak, že už to s původní "scénou" nemá téměř nic společného. Ubrala bych záběry na šutry a přidala bych víc scén o právě hlavní hrdince, kterak se se všemi zbližuje. A hlavně, po nějaké chvíli Wanda v knize již vůbec nepůsobila jako duše, ale jako člověk, se všema emocema a citama. Nevím jestli to byl záměr, ale ve filmu pořád působila jako ufon. Jsem zklamaná, protože z knihy sem úplně zklamaná nebyla (kromě toho, že Meyerová nadměrně užívá věty jako: Působí mu to bolest, zabolelo mě to, nechci mu způsobovat další bolest a její asi nejoblíbenější: Zalapala jsem po dechu, zalapal po dechu, zalapali po dechu. Steph, choď na kurzy s názvem: Učíme se psát knihu.). (17.04.2014)

Pokud věrnost knižní předloze je taková, co jsem slyšel, už by jsi vážně zasloužila "spisovatelka" Meyersová zavřít do jednoho pokoje s upírem z Blada, vlkodlakem z Underworldu a mimozemšťanem z Vetřelce. Niccol na pár místech nezapře svůj talent, jenže nemá šanci zachránit nudné konverzační "inside" drama a jen díky Saoirse Ronan není tolik ubíjející, jak mohlo být. (30.03.2013)

Hostitel je přeslazená sci-fi limonáda ve které však místo kostek ledu plavou modré kontaktní čočky... Ačkoliv se film odehrává v nedaleké budoucnosti, tvůrci si celkem dobře vystačili s jednou pouští, několika bílejma kvádrama a asi 10 pochromovanými sporťáky, pochromovanou motorkou a pochromovanym vrtulníkem. Jo a zapomněl bych ny několik deosprejů a ty zmíněné modré kontaktní čočky... Aby jste film pochopili, musíte mít neustále na paměti, že ti s čočkami jsou emzáci a ti bez čoček jsou lidi. Jinak všichni vypadají stejně. Mladí, štíhlí, atraktivní perspektivní američané, prostě ti obyčejní lidé které můžete kdekoliv ve Státech potkat na ulici. Emzáci chtěj samosebou pochytat všechny lidi a ti se samosebou pochytání brání. Jenže do jednoho lidského těla byla přenesena duše ufouna a začla se vykecávat s duší mrtvého člověka, čímž samosebou vznikl problém. Emzákům se to nelíbí a když už tak chtějí aby duše napráskala kde jsou další lidičkové a lidičkové zase nevěří, že v těle s emzákem může být i původní dušička. No zašmodrchanec jak Brno. A tom je tenhle film. Nebudu spoilerovat, ale nebojte skončí to dobře po americku a nejedno dívčí tělíčko rozechvěné těmi svalovci líbajícími se za dešťů v poušti na konci vzlykne... No mne zaujal začátel, ale zbytek filmu jsem tak nějak prozíval. Být to o 70 minut kratší, mohl to být klidně slušný díl Krajních mezí. Dávám dvě žábronožky solné. Brr kdybych věděl čím krmím rybky v akvárku a že mi to může vlézt do hlavy... od teď už jenom sušené dafnie! * * (26.10.2014)