Réžia:
Sean ByrneScenár:
Sean ByrneKamera:
Simon ChapmanHudba:
Ollie OlsenHrajú:
Xavier Samuel, Robin McLeavy, Richard Wilson, Roman Kroufek, Jessica McNamee, John Brumpton, Victoria Thaine, Gulliver McGrath, Suzi Dougherty (viac)Obsahy(1)
Příběh mapuje osud mladého středoškoláka Brenta (Xavier Samuel). Brent se díky rodinné katastrofě a neustálé konfrontaci z matčiny strany uzavírá do sebe. Nemůže se zbavit pocitu viny z tátovy smrti, zažívá emoční kolapsy a pomáhá si marihuanou a metalovou hudbou. Jeho dívka Holly se mu snaží co nejvíce pomáhat. Je to milá starostlivá slečna nohama pevně na zemi a právě ona je důvodem, proč je Brent surově unesen. Když se probudí z bezvědomí, čeká ho pohled na zrcadlovou disko kouli, injekční stříkačky, elektrickou vrtačku a jeho ctitelku, která neskousla, že jeho přítelkyně není ona. Brenta čeká noc hrůzy plná mučení a beznaděje. (Zeck)
(viac)Videá (2)
Recenzie (300)
Another really fucked up family... Slušná porce (pro mě nové odnože) brutality a WTF momentů. Bohužel se v mých očích Loved Ones, The snaží až příliš okatě posouvat hranice teroru někam dál (jiným směrem ?), než tomu bylo u podobných filmů - za všechny mě napadá asi Martyrs. I když ta slabá hodinka a půl uběhla nečekaně rychle, nemám sebemenší chuť to někdy v budoucnu vidět znovu - 40%. ()
Jeeej, pre mňa obrovské prekvapenie. Krvavé, brutálne a miestami som sa dokonca zasmial. Vadili mi len scénky spolužiakov hlavného hrdinu, lebo tí napokon nijako do deja nezasiahli, takže tam boli vlastne zbytočne. Nevadí, v každom prípade ma potešili mutanti v šachte. Mne to vlastne trochu pripomína anglický exploitation Mum and Dad, toto sa mi zdalo dokonca o niečo lepšie. ()
Prvních 15 minut filmu bylo o ničem. Pak se to rozjelo a já se chvílemi dokonce nestačil divit. Předností snímku, ale i zároveň i jeho velkou slabinou je žánrová nevyrovnanost. Je fajn, že to není klasická teen vyvražďovačka nebo něco podobného, protože vážným divák u tohoto filmu asi těžko zůstane, přesto ta nadsázka mi přišla místy až moc přehnaná. Myslím tím hlavně od scény s vrtačkou, která sice byla v mnoha ohledech vrcholem snímku, ale to co následovalo po ní se mi už nelíbilo a jenom jsem to apaticky dokoukával. Taky nevím, proč tam byla zařazena dějová linka se spolužákem a jeho „problémy“. Překvapivě mě i sem tam vcelku pobavila, ale vlastně pro příběh nebyla vůbec podstatná, nijak do něj nezasáhla a tvůrce trochu podezřívám z toho, že neměli dostatek nápadů pro hlavní dění, a tak jim tohle pomohlo vyplnit prázdná místa. Na film určitě nezapomenu, na to bylo to co se dělo na „večírku“ přece jenom moc podnětné a úsměvně zvrhlé, ale více než na lepší průměr tenhle australský počin bohužel (alespoň u mě) nemá. ()
Australané mají mučící filmy očividně rádi. Zde se setkáváme s jednoduchým příběhem o mladé dívce, které není dobré říct ne, když Vás pozve na maturiťák. To udělal Brent a skončil připoutaný v jedné místnosti s ní a jejím silně úchylným otcem. Následuje mučení pomocí vrtačky a jiných nástrojů a pro fajnšmekry se zde najde celá řada chuťovek. ()
Asi můj nejoblíbenější druh hororů, v tomtopřípadě s detailně vykreslenou brutalitou (kterou však obvykle příliš nevyhledávám). Jedná se o celkem prostý příběh, kdy se mladý král maturitních plesů ocitne ve zvláštní, zvrácené rodině a musí se buď urycheně dostat pryč nebo je znetvoření a pravděpodobně i smrt nevyhnutelná. Čas běží.... PS: Robin McLeavy a její šílené pohledy filmu dosti vypomohly, aneb šílenství může být celkem sexy. 73% ()
Galéria (19)
Zaujímavosti (7)
- Brent (Xavier Samuel) má nad svojou posteľou zavesený obal z prvého albumu skupiny Metallica s názvom "Kill' Em All". Je na ňom kladivo v kaluži krvi - odkaz na ďalší dej. Taktiež tam má plagát k albumu "Amnesiac" od anglickej kapely Radiohead. (lackroon)
- Celosvětová premiéra proběhla 12. září 2009 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (BMW12)
- Robin McLeavy se dle režisérových instrukcí na svou roli připravovala vyhledáváním informací o sériovém vrahovi Jeffreym Dahmerovi, dále také musela zhlédnout filmy Misery nechce zemřít (1990), Takoví normální zabijáci (1994) a díla Quentina Tarantina. (Mrs.Blue)
Reklama