Cesty větru

Osobní cesta víry, bez jakéhokoli využití kolosu a despotismu jménem řízené náboženství, prostupuje důvěryhodným a etnologicky cenným prostředím Kolumbie. Opravdu skvělá exotická ochutnávka světového filmu, kde jeho vypovídající hodnota je více než zjevná a především objektivní, což kolikrát nenajdeme u specializovaného dokumnetu, který nám má zpřístupnit všechny aspekty problematiky života jedné (v tomto případě, jihoamerické) země . Příjemné filmové chvění a snění. Bez citového a emočního nátlaku. Marquézovská harmonika mne provázela tam, kam bych se chtěl, alespoň jednou za život podívat... (10.11.2010)

Takovy Nohavica by musel byt z tohoto filmu uneseny.-). Pout severni Kolumbii na oslovi za ucelem vraceni stare harmoniky... Scenar na prvni pohled nijak zajimavy je doplneny mistnimi zvyky, lokalni hudbou na harmoniku ci bubny a nadhernou prirodou, kterou libiva kamera jeste podtrhla. Pomalejsi tempo jen dodava daleke ceste vzdalenost a atmosfere jistou mysticnost. (04.04.2018)

clovek vie ze sa pozera na artovy film hned na zaciatku ked nam reziser ponuka monoho zaberov bez pohybu kamery, minimom dialogov a zadumanych pohladov hlavnych postav do dialky, pricom sa ich hlavou honia myslienky nad zmyslom zivota. ja som si pribeh celkom uzil i ked historia Vallenata (hudby spataj so severom Kolumbie) ma prilis nezaujima (moja manzelka mi povedala, ze kazde meno ktore zaznie vo filme patri k legendam tohto stylu hudby v kolumbii). este nastastie ze Kolumbia je krasna krajina tak je sa stale na nieco pozerat i vdaka vynikajucej kamere, ktora dodava urcitu mysticku atmosferu (nie nepodobnu ake maju diela od Gabriela Garcia Marqueza) pritomnu v harmonikovom duely ci v krste krvou z jasterice pripominajucu magicky realizmus. skoda ze scenar je prilis prazdny a film sa opiera hlavne o atmosferu viac ako o nejaky dej a ja som sa ku koncu neubranil nude. i tak stale ide o najkrajsie vyzerajuci kolumbijsky film aky som zatial videl... (26.03.2013)

Nádheráááá. Po delší době ryzí atmosférický film s dechberoucí scenérií kolumbijských výšin i nížin. Ty záběry kamery jsou.....jak to říct....nepopsatelné? Uhrančivé? Kouzelné? Pomalé tempo této "oslí road movie" občas zrychlené úchvatnými rytmy harmonik a nezapomenutelnými scénami jako třeba souboj harmonik či křest krví mne absolutně dostaly. Tak trochu jiný svět a dokonalá pozvánka k návštěvě této magické krajiny. Intuitivní zásah přímo do nitra mé "latino" duše, takže je to jasné......cinco estrellas!!!. (23.03.2016)

Od snímku devětadvacetiletého scénáristy a režiséra Cira Guerry nečekejte akční podívanou plnou vybroušených dialogů s matematicky vykonstruovanou pointou, Cesty větru vynikají především vizuálně, a máte-li cit pro jihoamerický folk, pak i hudebně. Nekonečně dlouhé záběry bez střihu vypovídají o zemi a jejích lidech více než tisíce slov, překrásná kolumbijská scenérie zachycená kamerou Paula Andrése Péreze (filmovalo se na osmi desítkách míst severní Kolumbie) je tou nejlepší pozvánkou k prázdninové návštěvě.__Ovšem POMO se mýlí, opravdu to (ani podle originální synopse) není Argentina. (26.02.2010)