Cesty větru

Takovy Nohavica by musel byt z tohoto filmu uneseny.-). Pout severni Kolumbii na oslovi za ucelem vraceni stare harmoniky... Scenar na prvni pohled nijak zajimavy je doplneny mistnimi zvyky, lokalni hudbou na harmoniku ci bubny a nadhernou prirodou, kterou libiva kamera jeste podtrhla. Pomalejsi tempo jen dodava daleke ceste vzdalenost a atmosfere jistou mysticnost. (04.04.2018)

Možná jsem nebyla ve správném rozpoložení, možná mě Ignacio nedojal svým postojem, tak,jak se očekávalo, i když cesta ke splnění jeho osudové životní poutě vedla sice překrásnou zemí, plnou bídy, ale jeho morousovatění vůči jeho mladému doprovázejícímu Fermínovi, to mi zkrátka šlo mírně na nervy. Jak říkám, třeba jsem si to já nezvolila ve správný okamžik. A tak jen za tři hvězdy. (07.09.2013)

Od snímku devětadvacetiletého scénáristy a režiséra Cira Guerry nečekejte akční podívanou plnou vybroušených dialogů s matematicky vykonstruovanou pointou, Cesty větru vynikají především vizuálně, a máte-li cit pro jihoamerický folk, pak i hudebně. Nekonečně dlouhé záběry bez střihu vypovídají o zemi a jejích lidech více než tisíce slov, překrásná kolumbijská scenérie zachycená kamerou Paula Andrése Péreze (filmovalo se na osmi desítkách míst severní Kolumbie) je tou nejlepší pozvánkou k prázdninové návštěvě.__Ovšem POMO se mýlí, opravdu to (ani podle originální synopse) není Argentina. (26.02.2010)

Postarší muž a mladý chlapec. Ignácio a Fermín, tohle jsou hrdinové našeho příběhu. Příběhu o jedné tajuplné harmonice, na kterou skoro nikdo neumí hrát a její strastiplné cestě k původnímu majiteli. Nádherné přírodní scenérie a velmi originální hudba, to jsou určitě dva největší klady tohoto velmi zajímavého filmu, který i přes svou delší stopáž, uteče jako voda. (20.07.2014)

clovek vie ze sa pozera na artovy film hned na zaciatku ked nam reziser ponuka monoho zaberov bez pohybu kamery, minimom dialogov a zadumanych pohladov hlavnych postav do dialky, pricom sa ich hlavou honia myslienky nad zmyslom zivota. ja som si pribeh celkom uzil i ked historia Vallenata (hudby spataj so severom Kolumbie) ma prilis nezaujima (moja manzelka mi povedala, ze kazde meno ktore zaznie vo filme patri k legendam tohto stylu hudby v kolumbii). este nastastie ze Kolumbia je krasna krajina tak je sa stale na nieco pozerat i vdaka vynikajucej kamere, ktora dodava urcitu mysticku atmosferu (nie nepodobnu ake maju diela od Gabriela Garcia Marqueza) pritomnu v harmonikovom duely ci v krste krvou z jasterice pripominajucu magicky realizmus. skoda ze scenar je prilis prazdny a film sa opiera hlavne o atmosferu viac ako o nejaky dej a ja som sa ku koncu neubranil nude. i tak stale ide o najkrajsie vyzerajuci kolumbijsky film aky som zatial videl... (26.03.2013)