Cukrárna

Viděla jsem pár dílů a velmi mě zaujalo, jak se v nich nic neděje. Jestli Kleinův záměr je natočit seriál o tom, jak pár lidí prožívá naprost normální a nudný život bez jakýchkoliv zajímavostí, povedlo se mu to. Nepomáhá ani herecká sestava - trouba Hrušínského, provařená Žilková, pár otravných členů zlaté mládeže, zbytek dobrých herců hraje karikaturní postavy (Čvančarová, Postránecký, Přeučil), Janžurka má ode mě tu jednu * (15.03.2011)

Když se poprvé ve Čtyřlístku objevila teta Bobina z Ameriky v příběhu Zaostřeno na šelmy, psal se rok 1976. Po té se objevovala až do roku 1990 a společně s otevřením hranic ztratila její postava základní smysl. Dál nebylo o čem psát a veškerá exotika vzala za své. Případné návraty by působily jen jako odér interview s Waldou Matuškou... A stejný problém má i základní dějová linka Cukrárny. Společně se solitérní postavou pozorovatelky Plecité se sice jakoby nalézáme v současnosti předchozí trilogie Jana Míky Náměstíčko - Náves - Příkopy, nikoli jakoby náhodou potkáváme také Šípkovou Růženku v očekávání Života na zámku, ale stále netušíme, kam směřuje tento nový tvar? Vizuál zůstal hluboko v minulosti, herečtí představitelé zamrzli také kdesi v normalizaci, ale co je neuvěřitelnější, i přes to všechno Janžurová a Remundová dokázaly tyto balvany v prvním díle překročit a ponechat všechny ty Vlachy a Medvecké daleko za sebou. Bohužel díl druhý přivedl na scénu namísto očekávané příjemné praxe z cukrářského prostředí jen faleš a množinu amatérských scén rozvrstvených mezi seladona Přeučila a učitelu Holubovou, která doslova a do písmene vypadla z Občanského průkazu. Stydět se musím i za výkon Konvalinkové, samozřejmě Dolanského, nezáživná byla bohužel i Pazderková. Malé světélko naděje zůstává jen u Jana Hrušínského. Takže naivně doufám, že se během pár dílů stane zázrak a bude to minimálně o řád lepší než-li primácké Cesty domů, ale to by se musel Klein rozpomenout na minimální zákonitosti práce s herci a mizanscénou. (12.11.2010)

Děj i dialogy této "konečné telenovely" (i těch 13 dílů bylo moc) je klišoidní, zcela bez šťávy a sebemenších scénáristických nápadů. Scénář na hranici únosnosti klesl v díle č.10, "Paní Vanilková", na nejhlubší možné dno - ty peripetie a náhody jsou opravdu myšleny vážně??? Konflikty vycucané z prstu, jejich řešení nepravděpodobné a smířlivé, "aby se to lidem líbilo". Prostě seriál pro "lidičky", aby "pohladil dušičku". Úvodní titulky jsou svěží a slibují jistou akci, ale ouha: dílo se šine tempem zfetovaného hlemýždě, herci, kteří nemají co hrát, se potácejí v obvyklých, stokrát předvedených šaržích, režie je jaksi "neviditelná". Jediné, co se mi na tomto rutinním produktu líbí, je Brzobohatého hudba a závěrečný titulkový song. Jaký úžasný seriál z tohoto vyšeptalého soudku nás v ČT čeká příště? "Pohřební ústav" (něco takového už tu ale bylo...), "Salón pro psy" nebo snad "Veřejné záchodky" s trafikantkou Plecitou padlou na post hajzlbáby? ČT by potřebovala vydatnou transfúzi a hlavně silnou dávku kvalitních scénáristů a dramaturgů. V totáči jsme litovali herce, že musí hrát v ideologických normalizačních slátaninách. Teď je lituji stejně, ideologii jen bohužel nahradila slaboduchost a těžko uvěřitelný nedostatek soudnosti - už i v ČT. (06.12.2010)

Prozatím 3*. Cukrárna se tváří dosti komediálně, jsem zvědavý, co z toho vyleze v dalších dílech. Od Jana Míky jsem možná očekával víc, ale po prvním díle je brzy na závěry. Doplnění komentáře: Přiznám se, že jsem vydržel a sleduji poctivě každý díl..a bavím se! Po Ranči u Zelené sedmy je tu opět pocitvý seriálek, u nějž lze krásně vypnout, bavit se naivitou některých vtipů a kochat se přirozeností, kterou většina nových seriálů (VKV, Pojišťovna, Cesty domů,...) postrádá (např. v kolika seriálech vidíte herce se po příchodu domů přezouvat? Myslím, že stále je to v českých domácnostech běžné, ale z většiny seriálů se to vytratilo). Ústřední zápletky (láska dcery, hádky s rodiči,...) nevyznívají trapně a vykonstruovaně, myslím, že takto to opravdu v životě bývá...Jak jsem již napsal, bavím se, tudíž zvedám hodnocení o jednu hvězdičku. 4*. (09.11.2010)

opravuji své původní hodnocení odpadu a dávám jednu hvězdičku za Petru Tenorovou zejména coby modelku v ateliéru. Tato scéna mi prostě unikla, tehdy jsem na to lineárně nekoukal, aby taky a jen rychlopopsuvem projížděl a tohle mi bohužel uniklo. Díky Jirkazzi JInak je to ovšem příšerná sračka mísící herečky jako je paní Janžurová a Štěpánková s neherečkou typu V. Žilkové (vzpomněl jsem si na jinou Míkovinu, Ten svetr si nesvlíkej, ale tam paní Janžurová s mladou Zuzanou Bydžovskou společně ladí jak symfonický orchestr), je tam řada slušných herců, ale casting hlavní manželské dvojice, tedy Jana Hrušínského a zmínění VŽ spolehlivě likviduje jakékoli další možnosti rozvoje, vůbec k sobě nějak nepasují. Míkovina jako scénář je hrozná, zápletky jsou z Listu paní a dívek a režie pana Kleina je prostě nanic, jen rutinní přepis. Básníkům se věnuje, ale seriály mu nějak nesedí. No a ústřední melodie a text je taky vydařený kousek, asi jako cukrovinka z velkovýrobny, mléko sušená syrovátka, tuk z nafty, umělé sladidlo, aromata a barviva rovněž made in Saudská arábie, pravděpodobně chybí jen strojově oddělené drůbeží maso. Brrrrrr. (26.05.2019)