Veľmajster

Wong Kar-wai přistupuje k žánru kung-fu filmů obdobně jako před lety k žánru wuxia v Na východě ďábel, na západě jed (Dung che sai duk), tedy velmi volně a příběh o mistrech kung-fu balí do svého typického uměleckého, melodramatického hávu. Vytváří tak opět krásnou filmovou báseň, jejíž emocionální dopad na diváka se nedá popsat, musí se zažít. Lituji každého, koho to nechytlo. (01.07.2013)

Umělecká vizuální stránka filmu měla nejspíš sloužit pouze jako podkres a rámování "dokonalosti" osobně laděné legendě o Yip Manovi, nicméně vzhledem k rozmělněnosti příběhu a ne až tak působivé emocionální rovině se z ní spolu s bojovými scénami stává středobod diváckého zájmu. Zpomalené záběry, ve kterých vyniknou i ty nejmenší detaily letících kapiček deště berou dech, akční scény jsou také naprosto špičkové, jenže je jich málo. Pár moudrých slov způsobí uznalé pokývnutí hlavou, ale celkově děj nepřesahuje intence žánru kung-fu filmů. Rovina neuskutečněné lásky s náznaky poetiky se s opusy Hrdina a Tygr a Drak opravdu nemůže rovnat. Závěr je poněkud natahovaný, evidentně chce prohloubit citovou katarzi, jenže dle mého názoru se film dostatečně nevěnoval prožívání hlavní postavy (resp. dvou postav), a tudíž celé bolení srdíčka tolik nevyzní... 7/10 (23.03.2013)

Lehce to balancuje mezi dvema a trema hvezdama. Rovnou rikam, ze pokud vas nebavi cinske filmy, tak na to nekoukejte! Prvni polovina jeste jde, je k videni hodne stylu kung-fu a chapete dej. Druha pulka se zmeni ve zmet slatanych pribehu jednotlivych hrdinu a to zkrze pul stoleti. Navic nabizi jen minimum souboju, narozdil od cinskych hlubokych myslenek, ktere jsou pro bezneho divaka nic nerikajici a jde jen o nudny vyplneni casu... Film jako celek je spise nuda a nebyt prvni poloviny, byl by to odpad... (26.02.2014)

Filmova basen zdaleka nielen o bojovych umeniach v nenapodobnitelnom Wongovom style zachytavania nezachytitelnych, prchavych okamihoch pritomnosti, ktore ako padajuce kvapky sa stavaju nasledne uz minulostou a tym aj objektom melancholickej nostalgie. Tuto odzbrojujuco krehku, omamnu a ocarujuco krasnu audiovizulanu poeziu si velmi rad niekedy precitam v jej nezostrihanej, 4hod. podobe. _____PS1: Bojova sekvencia na vlakovom nadrazi mi brala dych a vhanala slzy do tvare zaroven. ____PS2: Kapitola sama o sebe je hudba, ak sa Vam budu niektore hudobne motivy zdat povedome, bude to mozno aj preto, ze poznate hudbu z Leoneho Once Upon a Time in America (Deborah' s theme) a dokonca aj Hapkovu melodiu z Jakubiskovej Tisicrocnej vcely.____PS3: Na zaciatku zaverecnych titulkoch neodchadzajte, po par sekundach totiz nasleduje cca este minutova sekvencia (pozn. posledne PS plati iba pre international verziu, v cinskej verzii som tuto sekvenciu v zaverecnych titulkoch nevidel). (EFM 2013) (11.02.2013)

Wong má schopnosť opulentne narábať s poetickou tragikou tak, že je v rukách druhých skrátka nereprodukovateľný a nedá sa napodobniť. Záver to opäť raz potvrdil. Ale to narábanie s polocelkami, polodetailmi a vnucovanie štýlu, ktorým zarezonoval v iných žánroch, do kúskov od majstrov bojových umení moc nepatrí a nie je jeho mentálnou krvnou skupinou. Hlavne, ak koncept vo svojej dešifrovateľnosti hrozne pokulháva v rozprávacej forme a nedokáže divákovi adekvátne sprostredkovať zážitkový potenciál, ktorý je prakticky nevyčerpateľný. Ale to, aké trendy nadobúdajú akčné historizmy z ďalekého východu v podobe novodobých Jidaigeki alebo transponovaných bijákov z Martial Arts, tak sa Veľmajster drží v okrajovej rovine a z času načas upúta originálnymi momentmi. Ale sú na seba naviazané moc plasticky a nesprotredkujú tie spirituálne osobitosti, ktorými sú čínske mytológie opradené hlbokou fascináciou a nepochopením. (18.11.2017)