Mekura no oiči monogatari: Makkana nagaradori

Třetí díl (podle mého názoru se jedná o díl třetí ...) o slepé bojovnici Oichi se od původní neuvěřitelné "katana-řezničiny" Mekurano Oichi midaregasa/Watch Out, Crimson Bat! (1969) přesunul přes silně akčně i příběhově nevýrazný druhý díl Mekurano Oichi jigokuhada/Trapped, the Crimson Bat (1969) k tomuto dílu třetímu. Zde je vysvětleno vše o historii Oichi, o ztrátě rodičů, původu její slepoty a výcviku boje s mečem (výborné!). Její učitel vystupuje ve filmu až do samotného konce a je to takový podsaditý sympaťák, jehož představitel to s mečem opravdu umí a scény, kdy poráží občas nějakou tu desítku nepřátel jsou to nelepší, co jsem v tomto směru v "martial arts filmech" vůbec viděl... Ochi jde v druhé části filmu za svojí osobní pomstou. Třetí díl není sice narván akcí, ale má několik vynikajících vlastností. Herečka ztvárňující Oichi konečně HRAJE, takže nesledujeme jen ochotnické postávání a mluvení někam za kameru do prázdna, ale skutečné emoce. Dále má pak film úžasnou atmosféru podpořenou temnou vátvarnou stránkou filmu, komixovostí (jako každý díl) a i cákanci krve, které se tvůrci zde již nebáli na obrazovku z kýblů vylévat. Bohužel film silně a evidentně reaguje na legendárního ZATOICHIHO a některé scény z jeho 26 dílné ságy vyloženě vykrádá (asi dva ...). Každopádně výborné!!! (08.10.2009)

Ač se jedná o ženskou kopii Zatoichiho, rozhodně se nejdná o prachsprostý plagiát. I tato nevidommá šermířka má potenciál bavit diváky. Obzvlášť díky šermířským soubojů, které patří k tomu nejlepšímu co bylo v éře vzniku tohoto filmu natočeno. Samurajové již kolem sebe nepobíhají a neuskakují, naopak souboje jsou založeny na jednoduchých a ryhclých pohybech a pro oko působí velice ladně. Příběh je, v rámi žánru, velmi dobrý a tak zamrzí jen občasný nadbytek konverzačních scén v neprospěch akce. (12.03.2012)

První díl (podle wikipedie http://en.wikipedia.org/wiki/Crimson_Bat) čtyřdílné série o slepé Oichi hledající svoji matku i vrahy svého adoptivního otce. Každý díl tvoří ucelený příběh a není proto jednoduché určit jejich časovou návaznost, vezmeme-li navíc v potaz, že první tři díly vznikly během jednoho roku a byly natáčeny pravděpodobně dohromady. Yoko Matsuyama v hlavní roli není špatná, co však vadí, byl její projev ve vypjatých scénách, kdy duševní pohnutí neměla daleko k záchvatům hysterie. (A v tomto momentě máte, společně se všemi těmi záporáky, jediné přání - tak nějak ji zabít.) Ačkoli je děj prvního dílu vlastně dost prostý, je plný osob a není snadné se v nich hned zorientovat, nehledě i na počáteční flashbacky, které srozumitelnosti také nepřidají. Bojové scény nejsou špatné, nesdílím však názor, že jsou tím nejlepším co žánr chambara nabízí. Co se však nabízí je srovnání s legendární sérií o Zatoichim. (Scéna z herny k tomu přímo nabádá a dá se mluvit až o plagiátorství.) Mělo-li studio Daiei přímo geniální nápad realizovat příběhy slepého maséra od Kana Shimozawy, pak Shochiku takové štěstí už nemělo. Matsuyama v roli neohrožené slepé bojovnice totiž postrádá lehkost Shintaro Katsua a není to jen hereckým uměním. Volba ženy coby hlavní hrdinky přinutila tvůrce zvýraznit více melodramatické momenty příběhu, ale těch právě Oichi nepůsobí příliš věrohodně a navíc se tím celý příběh upadá do kýčovitosti. (19.11.2013)