Réžia:
Erik Van LooyScenár:
Bart De PauwKamera:
Danny ElsenHudba:
Wolfram de MarcoHrajú:
Koen De Bouw, Filip Peeters, Bruno Vanden Broecke, Matthias Schoenaerts, Koen De Graeve, Veerle Baetens, Marie Vinck, Jan Decleir, Gene Bervoets (viac)Obsahy(2)
Päť najlepších priateľov, jeden podkrovný byt a päť kľúčov. Keď však jedného dňa nájdu v tomto "hniezdočku lásky ženatých pánov" mŕtvolu mladej ženy, je im jasné, že niekto z nich je vrahom. Rozbieha sa kolotoč podozrení a vzájomných obvinení a prekvapivé rozuzlenie nenechá na seba dlho čakať... (Babulik)
Recenzie (135)
Jako detektivní zápletka dobrý, no... Až na to, tedy, že ta parta dementů vlastně tak velkýma kámošema nebyla a dost přemýšlím o tom, co je vlastně spojovalo. Vždyť jeden každej byl debilní úplně jiným způsobem. Jen snad MUDr. PUDr. vykazoval atomické známky inteligence a nepůsobil jako úplnej hňup. I když... ()
Já respektuju nápad, kterej Loft v sobě má. Vlastně i proto jsem se na film díval. Jenže problém nastává hned v první minutě, kdy se objeví jedna nesympatická postava vedle druhé. Na ani jednu se nejsem schopnej zvyknout a tak mi nezbyde nic jinýho, než bez emocí sledovat další a další záběr tohoto postupem času solidně zamotaného thrilleru. Rozvázání je pak daleko složitější, než by kdokoliv řekl a výsledek je takový, že by ho nečekal ani 50ti letej chlap, co od života dostal tolik flákanců, až je s podivem, že ještě žije a neodešel na předčasný důchod rozjímat někam do Tibetu. ()
Na blbosti jako férové objektivní hodnocení jsem už moc stará. 1. Potenciální remake netřeba, páč novácké a primácké detekticky si vizuál Loftu posledních deset let ...ehm... lokalizovaly víc než důkladně. Žel tedy při sledování nejsem schopná přenést se přes pocit, že už zase s tchánem čumím na Kriminálku Anděl. 2. Na typicky upachtěné pošušňáváníčko o sexu a nevěře, samozřejmě provázené spoustou intelektualizujících keců trapných zrůdiček, mi dávno vyvolali kopřivku Muži v pokušení. 3. Klasické detektivkové zázemí typu „banda morálních kurev si ve světě odtrženém od jakéhokoli zdání reality předvídatelně vše posere“ u mě funguje pouze, pokud je fikční svět odtržen od toho skutečného časově (ergo christieovky) nebo pokud má nějaký tematický přesah. Zde jsou jen ty kurvy, jež navrch nemají absolutně žádné problémy a s nimiž mám z nějakého důvodu sympatizovat, přestože koncept „sebestřední sexističtí hajzlové dojedou na své sexistické hajzlovství, když se stanou obětí jiného sebestředného sexistického hajzla, který uvažuje úplně stejně jako oni“ logicky vybízí spíš k uštěpačnému strouhání mrkvičky. 4. Očekávaná hitchcockovina se nekoná, páč vědom si debilnosti své pointy se scénář vrhá z jednoho místa a časové roviny do druhé, aby tenhle poněkud zásadní nedostatek zakryl, divák proboha nezačal náhodou myslet a raději se nechal udolat dojmem, že je to teda na něj asi trochu komplikovaný. Není. Je to jen partička uslintaných lůzrů s držkou zabořenou do několika párů koz. Žádná ajnštajnovina. ()
75%. Pomineme-li krajně nesympatické Belgičany a docela nepěkné Belgičanky, po stylistické i formalistické stránce se jedná o kupodivu výborně zvládnutý mysteriózní thriller s notnou dávkou napětí, neočekávaných zvratů a navzdory nepravidelné provázanosti jednotlivých časových linií i srozumitelné narace. Moderní konverzačka s relativně silnou atmosférou, které k plnému hodnocení chybělo opravdu jen málo. Třeba letos Van Looy porazí sám sebe v připravovaném remaku z americké produkce... ()
Perfektně ozvučené a zajímavé je laserové vyřezávání " čuníka " společnosti Woestijnvis ( m.(v,-) ;-sen ) CITÁT : Fatum nos iungeit - Osud nás spojí. Přátelství pětice mužů z nichž každý má své problémy, tajemství, nové i staré lásky a hlavně jeden společný byt ( LOFT ), kde se každý z nich schází z milenkami. Povedený děj filmu, kde se zjevují stále nové a nové skutečnosti okolo vraždy jedné z žen, kterou v Loftu najdou mrtvou. Ve filmu byla použita pěkné nevtíravá hudba, kterou dělal Wolfram de Marco. ()
Galéria (27)
Fotka © Independent Films
Zaujímavosti (4)
- V jedné ze scén je možné všimnout si tuby s červenými a bílými léky. Tyto barvy jsou poznávacím znakem týmu FC Antwerp, jehož je režisér fanouškem. (Othello)
- Film se stal ve své době nejnavštěvovanějším snímkem v belgické historii. Navštívilo ho tehdy 1 186 000 diváků, čož bylo o přibližně sto tisíc více než návštěvníků snímku Koko Flanel (1990), který rekord stanovil. (Othello)
Reklama