Klub bitkárov

Nejde o stejně smělou anarchii, jakou je vlepování pornografických políček do dětských filmů, ale přesto se mi líbí, jak Fincher pod záštitou velkého studia a s použitím reklamní estetiky nachcal líbivému světu komerce do tváře. Klub rváčů je vším možným, jenom ne filmem příjemným a uživatelsky přístupným. Alespoň na imaginární rovině nás vystavuje stejnému nepohodlí, do jakého je ze svého zaprdněného konformismu vtažen Jack. Realita Klubu rváčů je realitou nadopovanou steroidy. Intenzita některých scén se přenáší z předkamerového prostoru na samotný filmový aparát (obraz třesoucí se, jako kdyby chtěl filmový pás vyskočit z kamery). Nepřirozené CGI kamerové průlety od mikrodetailu k polocelku na jeden zátah vyvolávají pocit nevolnosti, okatě předváděná (a přesto jen zdánlivá) kontrola vypravěče nad příběhem ztěžuje naše skládání soudržné zápletky, neboť od hlavní linie je neustále někam odskakováno, případně se velké časové úseky přeskakují. Forma filmu se podobá životnímu postoji protagonisty – destrukce, nikoli konstrukce. Poselství Klubu rváčů už sice dnes, kdy se nihilismus a ironický odstup společnosti posunul o kus dál, nerezonuje tak silně jako na přelomu tisíciletí, ale otázky, které kniha a film kladou – například co v postmoderním světě zanikajících tradičních hodnot znamená být mužem (neboť nerovný zápas protagonista ve skutečnosti nevede se společností, ale se svým hypermaskulinním já) – mají stále dostačující relevanci. Za originální lze z hlediska gender studies považovat především fakt, že moc rváčů není reprezentována penězi, majetkem či politickým vlivem, ale jejich vlastními a zranitelnými těly, která s celým svým životem dávají všanc. Tělesnost je tak zbavena svých tradičních sexuálních a převážně feminních konotací. V ohrožení jsou muži, resp. samotný koncept maskulinity. 85% Zajímavé komentáře: kiddo, choze, RAPIDUS, Triple H, Olivier, ANTI-frog, Tatannka (06.05.2005)

Zajímavej film, ale když se nad tim trochu zamyslim, tak je to naprostá blbost. Magor s rozdvojenou osobností úplně v pohodě přesvědčí davy lidí, který jinak žijou celkem normální život, aby mu dělali poskoka a bezhlavě plnili jeho absurdní rozkazy. Na druhou stranu musim uznat, že i když má film celkem brutální stopáž, tak to docela svižně ubíhá (i když najdou se i nudný pasáže). Hlavně se u toho nesmí moc používat mozek. Klub rváčů je takovej ideální film pro případy, kdy má člověk 2 promile alkoholu v krvi a je schopen překousnout i nějaký naprosto absurdní situace. Obávám se, že tvůrci tuhle debilitu ovšem mysleli vážně. Hodnocení je pro mě dost těžký. Po první projekci (byl jsem vožralej) jsem tady filmu udělil 4 hvězdičky, teď bych dal tak 2. Takže zlatej střed - 3 hvězdičky. (06.08.2008)

Psychicky hodně náročný (jako u Finchera vždycky), tentokrát ale tak nějak "jiný" film. Sedm, Hra i Vetřelec 3 byly taky ujeté, ale určitě byly lehčeji stravitelné. Tohle je na můj vkus silné kafe a kdyby na konci nečekalo ono překvapení, asi by ten film ode mě nedostal ani 3 hvězdičky. Ale jinak musím uznat, že Pitt a Norton jsou opravdu skvělí. (06.08.2002)

„I am Jack's smarting revenge.” Mistr napětí, David Fincher ve vrcholné formě, z rukávu vytahující eso v podobě myšlenky Boj osvobozuje tělo a duši. Intelektuální scénář pohybující se na široké škále kontrovezních témat, hereckým koncert nejvyšší jakosti a nehorázně chytlavý vizuál. Klub rváčů je pro nové tisíciletí stejně podstatný film, jako Matrix bratři Wachowských. Režisérův opus magnum! (22.02.2008)

Fincher je režisérká elita ! Chytré,nahláškované,stylové,lehce znepokojivé a ke konci složitě překombinované,krom závěrečné pointy,kterou ve filmech nemusím je to bezchybný a jedinečný film,který si 5* určitě zaslouží. Brad Pitt je zde neuvěřitelnéj frajer a na jeho soulož s Marlou nejspíš nikdy nezapomenu. (08.12.2013)