Votrelec ³

DIRECTOR´S CUT: spolu s Vetřelcem ³ už neplatí ono okřídlené: In space no one can hear you scream. Spíše se sluší zeptat: Bojíte se tmy? Temná zákoutí jedné vězeňské ocelárny sloužící jako neprodyšný labyrint chodeb, do něhož Ripleyová vpustila svého „milence“ bájného Minotaura. Díl od dílu se postava Ripleyové přibližuje k svému vetřelčímu předobrazu. Ale teprve ve třetím dílu je mu nejblíže, než kdy předtím. Ač události, odehrávající se na Fiorině 161 má dětská hlava kdysi nebrala, dnes už s větším odstupem chápu, že byly zcela nevyhnutelné. Režisérský sestřih je alespoň z mého pohledu úplně odlišným filmem. Komplexnějším, psychologicky nejpropracovanějším a z určité strany i možná nejdospělejším z celé série. I přes ne zcela kvalitní flirtování z CGI-morfem si pohrává chytře s atmosférou strachu z neznáma, kde nás Fincher provází svým klaustrofobickým lunaparkem v hlavě. Neoddiskutovatelně má jeho původní vize mnohem víc do sebe, než její okleštěnější a přímočařejší kinoverze. 9/10 (01.12.2009)

Napotřetí už se malinko schyluje k poklesu kvality, ale stále si ještě série hájí seriózní nádech. Jestliže byla dvojka vetřelců plná, zde se dospělý jedinec objeví jeden jediný. S tím zákonitě přichází méně akce a divák namlsaný z předešlé strhující bitvy se cítí trochu nenaplněn. Tedy alespoň tak to je v mém případě, trojka se nenese ani v atmosferickém duchu jedničky. Ale rozhodně se nejedná o tuctovou záležitost. Film má své kouzlo, i když se zdá mírně bezbarvý. (22.08.2006)

Tenhle díl stavím kousíček pod původní Scottův opus. Fincher je talent, to se nezapře. Bohužel k třetímu pokračování série se údajně zachovalo studio jako k nechtěňátku, takže byl vůbec problém vejít se do rozpočtu (což je místy vidět). Přesto po Cameronově okázale militantní přestřelce je tahle psychologická hra v naprosto odpudivé prostředí kosmického krimu pro ty nejhorší delikventy doslova zjevením. Plíživý děs je záludnější než jindy, zbraní se nedostává a Ripleyová musí bojovat na dvou frontách – s hladovým vetřelcem a úchylnými "spolubydlícími". Možná je "trojka" něco úplně jiného, že se čekalo, ale s odstupem času ji mám raději než Cameronův příspěvek do Vetřelecké famílie. (27.01.2004)

Fincher je týpek, to je jasná věc:) Vetřelci ³ jasně vévodí mistrně budovaná, zvláštní, tísnivá a velmi působivá Fincherovská atmosféra. Kupříkladu scéna, kde chce Clemens Ripleyové píchnout nějaký uklidňující lék a vy prostě víte, že se něco stane. Sledujete každý detail, pohyb, slova, vše, co se může skrývat mezi řádky, či co by napomohlo vyjasnit možnou variantu toho, co se může stát. Pak, plně koncentrováni na postavy, se to najednou stane. A Vy, jakoby jste byli v nějakém pozorovacím transu, než si uvědomíte, že nechápete, kde se to najednou vzalo. Geniální. Jediné, co ve filmu pokulhává, je vizuální stránka. Zpracování vesmíru, i v těch několika málo okamžicích, kdy byl v záběrech, vypadalo amatérsky. Stejně jako triky Vetřelce. V některých záběrech vypadal, tak jak by měl, v jiných zase bylo jasně vidět, že se jedná o, ne moc dobře počítačově vytvořenou "creature." Samotné scény jsou doslova lahůdkové a brutální a do toho ještě množství vychytaných, vtipných a drsných hlášek, které osazenstvo vězení sype z rukávu. Již v tomto režijním debutu je znatelný Fincherův originální styl, mistrovské vytváření atmosféry a napětí a depresivní nádech. Všechny tyto prvky během své následující kariéry vypiloval k dokonalosti a vytvořil z nich svůj nezaměnitelný styl. (17.03.2012)

Zde poprvé hrají v této kultovní sérii hlavní roli dva klíčové elementy. Tím prvním je samozřejmě neoddiskutovatelně Vetřelec samotný, druhým se stává depresivní a skličující prostředí spolu s morálkou a psychickými profily odsouzenců. Masoví vrazi, násilníci, pedofilové. Fincher už ve své prvotině odpadem skutečně nešetří a jeho kamerové eskapády (pohled očima vetřelce) už zde nabírají ty správné obrátky. Bohužel je zde monsutrum zase jen v jednotném čísle a navíc při celkovém záběru až otravně počítačové. Zde je oproti druhému dílu lehký downgrade. Atmosféra je však geniálně depresivní a hra se světly je naprosto geniální. Za zmínku stačí například nasvícení backgroundu při pitvě. Zvírazněné obličeje střídané krátce snímanými makrodetaily ostří skalpelu je neskutečně sugestivní. Rovněž vězňové mají působivě napsané charaktery a konec v podání Finchera celkem ani nepřekvapí. Rozhodně progresivní a nejpodivnější Vetřelec. (01.11.2003)