Obsahy(1)
Dvě linie vyprávění plynou paralelně vedle sebe, aniž je něco spojuje. Mexická rodina očekává v napětí večerní zápas otce wrestlera. Podivně maskovaný muž odjíždí do sportovní haly, chystá se na své vystoupení a jeho syn mu z publika fandí. V bílém antiseptickém prostoru se probouzí Japonec v komickém barevném pyžamu a klade si otázku: „Kde jsem?“ Startuje tak sled neuvěřitelně škodolibých situačních gagů kombinovaných s komiksovými sekvencemi, hudbou a komentářem mimo obraz. Vše vrcholí obrazovým gejzírem, který vyvolává čisté emoce. Film předvádí kombinaci jednoznačných symbolů, poťouchlých tělesných vtipů, a přesto současně nabízí i prostor pro existenciální otázky a obdivuhodnou lehkost komediálního stylu. (Febiofest)
(viac)Recenzie (41)
Souhlasím, že je to výtvarně špičková, dokonale japonsky bizarní über-komedie plná vesmírných náhodností, za nimiž se člověk snaží najít účel, o které se bude se zasvěcenci dobře kecat u piva. Nicméně mě to na dobrý film, ze kterého by si divák mohl něco odnést a případně se na něj chtěl podívat znova, přijde málo. ()
Slabší část s mexickým wrestlerem se střídá se zábavnější a kvalitní částí, kde pozorujeme Japonce v ujetým pyžamu jak ošáhává pinďoury, přičemž mu po každém dotyku na dotyčnou část těla vypadne nějaká random věc. Líbí se mi závěr, který jsem pochopil jako zpracování "butterfly effectu". Tedy toho, že i malá změna (v našem filmu ohnutí pinďoura) může mít za následek mnohonásobně větší věc. ()
K tomuhle filmu se asi těžko dá najít jakýkoliv smysluplnější komentář a přestože film na první pohled moc smyslnosti nepředstavuje, ve skutečnosti rozdává postelství, že každé naše, i malé, činy a rozhodnutí řídí svět. Matsumoto je jako vždy výborný a některé bizarní japonské vtipy taktéž, ale přiznávám, že jsem čekal co se zábavy týče o něco víc. I tak musím ale dát za 4! ()
Nejlepší japonská nakopávačka za posledních 20 let. Film má dvě zdánlivě nesouvislé stopy. Zatímco u té s wrestlerem se celkem koušete nudou u té druhé, s chlápkem v pyžamu, se musíte neustále smát. Už jenom samotný zvuk, který doprovází zmáčknutí malého pindíka je svým způsobem vtipný. Až se dosmějete budete dlouho přemýšle nad tím, zda jste to co autor zamýšlel tímto filmem říci, pochopili správně. Škoda jen že po shlédnutí filmu ( viděno na febiofestu 2010) nebyla debata s režisérem. ()
Tak tenhle film je docela dobrý bizarre. Hned po začátku filmu jsem si říkala, jestli se vůbec dívám na správný film…pak se ale objevil Matsumoto a rozjel to ve velkém stylu a byla jsem doma. Těžko tento film hodnotit jako celek, protože části jsou značně nevyrovnané. Ta s Matsumotem je naprosto geniální a neuvěřitelně vtipná, část „mexická“ je ale docela slušná nuda a to taková, že jsem měla chvílemi nutkání scény s wrestlerem přeskakovat. Nicméně Matsumoto je tak zábavný, že zkrátka nemohu jít pod 4*. ()
Galéria (12)
Fotka © Moscow International Film Festival
Reklama