Dokonalý zmysel

Without smell an ocean of past images disappears... Bez čichu je náhle všechno jinačí. Mizí nejen jedna dimenze našeho vnímání, ale zároveň tisíce vzpomínek, zážitků, událostí, jež se nám vracejí pouze s vůněmi. Proč tedy schopnost je vnímat najednou ztrácí víc a víc lidí? Proč pak lidi začíná opouštět i sluch, zrak…? Se smysly ale nemizí pocity, emoce, obrovská láska, zoufalství, zlost, nenávist... Propuká chaos, panika – směřuje takhle svět ke svému konci? ... Nejde jen o geniální příběh, jde o ten mrazivý pocit, který se dostane divákovi pod kůži, křehce chladné vyprávění, poetické záběry a příjemně uvěřitelné herecké výkony. (25.02.2012)

'' It's dark now.. '' Perfect Sense je epická připomínka toho, co nás dělá lidmi. Dva milující se lidé a 5 smyslů. Co se asi stane, když o ně postupem času přijdou? Výborný apokalyptický příběh lásky, který bohužel není pro všechny, protože někomu můžou připadat divné a hloupé příznaky, které předcházejí ztrátě každého smyslu. (25.05.2012)

There is light. Apokalypsa trochu jinak. Světem se šíří nákaza, kdy postupně lidé přicházejí o veškeré smysly a do toho se příběh soustředí na dva čerstvě zamilované. Eva Green je bezesporu výborná, i když mezi ní a McGregorem chemie naprosto nefungovala. Konec vás dostane, přestože jej čekáte od první minuty. Zkrátka depresivní film stojící na originálním tématu, výborné kameře a hlavní dvojici. Sice Perfect sense doesn't make any sense, ale i tak se mi dostal pod kůži a to i přes pár unylých momentů. Není to ten typ filmu, který člověka pohltí a vtáhne do děje, ale přesto si mě získal a musím na něj často myslet i dva roky po shlédnutí.:)). It's dark now. (27.05.2012)

Zajímavý film o tom, že si lidé dostatečně necení toho, co mají, a málo se soustředí na lásku. Jako film to sice může působit tak nějak neúplně či dokonce trochu nezáživně, ale ta myšlenka je hodně silná a v dnešním světě se jedná o stále více naléhavý problém. Z toho důvodu se mi Perfect Sense líbilo. ~(4,0★)~ (21.07.2012)

Originálny no nie až ta zaujímavý pokus prepojiť silný emocionálny vzťah medzi dvoma mladými ľuďmi do apokalyptického kontextu. Boli tu filmy, kde sila lásky bojovala proti ničivému osudu či iným katastrofickým okolnostiam ( Jack a Rose na Titanicu napr. a mnohé iné...). Nepamätám si však film, kde popri rozvíjajúcej sa katastrofe a milostnom vzťahu by boli pozasúvané dlhé sekvencie obrázkov, ktoré mapujú kľúčové problémy tohto sveta a zároveň tým objasňujú to, čo si divák s priemernou diváckou zručnosťou vie vyvodiť aj sám. V tom je film určite originálny, neplatí, že aj zaujímavý. Obrazové vsuvky v priebehu rozvíjajúceho sa príbehu boli jednoducho navyše. A s tými filozofickými sa režisér mohol lepšie pohrať, pretože spôsob aký zvolil mi prišiel režisérsky lacný a nevkusný. David Mackenzie prejavil určite osobitý pohľad na zánik ľudstva, využil prácu s temnom, nepotreboval na to ani špeciálne efektné zábery, ktoré by podtrhli katastrofický efekt. Popracoval so sivou,čiernou, najoptimisticky pôsobiacou farbou bola biela. Spomeniem aj tie momenty, ktoré sa nevydarili (pri strate zmyslov), kde som sa miesto pochmúrenia skôr bavila ako na groteske. (02.02.2012)