Dokonalý zmysel

Od tohoto filmu jsem čekal mnohem víc. Řeší se tady ztráta lidských smyslů jako je čich, chut, sluch i zrak vlivem záhadné epidemie nemoci, která zachvátila Evropu a jejíž původ není znám. Film se nevěnuje složitému vědeckému bádání či odhalování příčin zákeřné choroby, ale osudům milenecké dvojice, kterou představují dobře hrající Ewan McGregor a Eva Green a které tato nemoc rovněž postihla. Děj se odehrává ve Skotsku. Eva hraje epidemioložku a Ewan šéfkuchaře restaurace, která leží jen pár kroků od jejího bytu a tak se ti dva jednoho dne dali chtě nechtě dohromady, trapně si zašukali, Eva odhalila kozy, Ewan asi nechtěně pindíka a do toho málo funkční voice-over hlavní představitelky. Film je jedna velká a docela obyčejně natočená nuda. Asi nejlepší je scéna ve které po ztrátě chuti všichni do sebe začnou ládovat co mají po ruce, pugét květin, rtěnku, syrové maso i živého králíčka, ale tady kamera cukla. Některé počáteční příznaky nemoci byly vyloženě směšné a jedním z nich byl neodůvodněný pláč po němž následovala ztráta čichu až to postupně dospělo ke ztrátě zraku. Eva Green zpočátku totál nesympatická, pak se z ní vyloupla šukézní děvenka, Ewan hrál spolehlivě. Jako milenci mně celkem sedli a z vedlejších rolích mě ještě zaujal Ewen Bremner, který sice nijak zásadní roli pro film neměl, ale zaměstnance v kuchyni hrál zajímavě. Film jako celek přiliš zajímavý nebyl, tedy pro mě ne, protože měl jen málo dobrých scén,které vlastně probíhaly na střídačku. Jedna scéna zbytečná, zdlouhavá a nudná a pak zase druhá scéna slzopudná a dojemná a třetí scéna emotivní a tak by se dal označit i nepříliš optimistický závěr, který to celé vytáhl a dalo by se napsat, že i zachránil od zvažovaného nižšího hodnocení. Pokud razíte heslo žrát a šoustat nebo tuk a mouka, jak se razí ve filmu, je návštěva kina povinností. V opačném případě se do kina ani neobtěžujte. Jsou to vyhozené peníze a hrozí ztráta smyslů po skončení filmu. 60% (05.02.2012)

Lyrická apokalypsa. Tvůrci to postupné ztrácení smyslů pojali velmi intimně a pocitově. A toho nejhoršího, pomalého umírání hlady v temnu a prázdnotě nás ušetřili. Lidstvo v tomto filmu stihnul asi nejkrutější osud vůbec. Trochu mi vadilo, že to nikomu nedocházelo, že prostě musí všichni pochcípat bídnou smrtí. Ano soustředilo se to na vztah a ten film funguje docela mě to i dojalo. Eva Green se mi tu moc líbila, i když herecká výzva ty role moc nejsou. (03.03.2012)

Perfect Sense nádherně prolíná dvě příběhové linie. Jednu romantickou mezi Ewanem McGregorem a Evou Greenovou a druhou dramatickou o nákaze, která se šíří světem a lidé postupně ztrácí chuť, sluch a zrak. Také ale obsahuje plno myšlenek "coby, kdyby" a představuje nám, že s omezením člověk dokáže žít. Filozofie z tohoto filmu stříká na všechny strany a není pětiminutovka, kdy by Eva Greenová nebo Ewan McGregor neřekli něco, nad čím by se hodilo pozastavit a zapřemýšlet. Nádherný film, zajímavý film...plný otázek, na které neznáme odpovědi, ale které se naučíme jen, když na ně přijde řada. Do toho nádherná, hypnotizující symfonie na piano v podání geniálního skladatele Maxe Richtera a je tu naprosto úžasná záležitost, kterou by měl vidět každý, kdo rád nad životem přemýšlí. (17.02.2012)

Tak ještě jednou a lépe. Začal bych shadwellovským vtipem. Jaký je rozdíl mezi emocí a nemocí? Odpověď: Písmeno "n". V případě filmu Perfect Sense se ale takový hloupý žertík skutečně nabízí, protože v souvislosti se záhadnou a nezjistitelnou (alespoň vědeckými způsoby) nákazou hrají (potlačované) city ústřední roli. Jestliže se pak přesuneme na pole anglického jazyka, v jehož rámci se nachází i samotný film, pak slovo "emotion" v sobě jednoznačně obsahuje jako základ slovo "motion", tedy "pohyb". A právě takové nemocné emoce tady uvádějí do pohybu žánrová schémata melodramatu a ozvláštňují jeho sledování. S tímto filmem je to trochu podobné jako např. s Černou labutí, která, pokud ji budeme sledovat jako art film s vysokými uměleckými ambicemi, se ukáže jako nabubřelý film plný otřepaných klišé, ale v případě, že se na ni budeme dívat jako na horor, ozvláštněný přepjatými motivy z baletního prostředí, jeví se jako velice inovativní žánrovka. Podobně tak Perfect Sense sice zklamává jako "výpověď o stavu světa", ze které bychom si měli odnést jedinečné vyjádření k apokalyptickým náladám společnosti, kterou sužují nediagnostikované, a spíše metafyzické než fyzické, choroby, ale právě jako ozvláštněné melodrama funguje velice dobře. V klasickém romantickém příběhu se totiž předpokládá, že postavy chovají určité city a hromadí v sobě emoce, které pak projevují (např. náklonností k druhému) a posouvají tak děj romance kupředu. Všichni určitě známe klasické schéma hollywoodského romkomu, které zaručeně funguje na diváka, který chce vidět v zásadě pořád to samé jen trochu jinak (s jinými herci atd.). Perfect Sense jako kdyby tuhle artificiálnost ustáleného romantického narativu sebeuvědoměle komentoval tím, že upozorňuje na nevyhnutelnost až schematičnost jednotlivých důležitých "uzlových bodů" příběhu, které tady nevyvěrají ze samotných hrdinů (ti jako kdyby sami od sebe nebyli schopni emoce vyjadřovat), ale musejí být na ně "uvaleny" celosvětovou emocionální nákazou. Jednoduše a stručně: funguje to a je to působivé. Redukovat tenhle film jen na nějaký derivát Nákazy (mapování epidemie), Melancholie (úpadek lidstva soustředěný do několika postav) nebo Turínského koně (postupné "zhasínání světa" odrážející se v diegezi filmu), je nesmysl, protože Perfect Sense v samém základě operuje se zcela odlišnými kódy a schématy. Chápu, že to někdo onálepkuje jako midcult, ale mě to především v závěru docela upřímně dojalo a budu ten film kdykoli obhajovat. (21.03.2012)

Without smell an ocean of past images disappears... Bez čichu je náhle všechno jinačí. Mizí nejen jedna dimenze našeho vnímání, ale zároveň tisíce vzpomínek, zážitků, událostí, jež se nám vracejí pouze s vůněmi. Proč tedy schopnost je vnímat najednou ztrácí víc a víc lidí? Proč pak lidi začíná opouštět i sluch, zrak…? Se smysly ale nemizí pocity, emoce, obrovská láska, zoufalství, zlost, nenávist... Propuká chaos, panika – směřuje takhle svět ke svému konci? ... Nejde jen o geniální příběh, jde o ten mrazivý pocit, který se dostane divákovi pod kůži, křehce chladné vyprávění, poetické záběry a příjemně uvěřitelné herecké výkony. (25.02.2012)