Dokonalý zmysel

Podobenství s příměsí romantiky, povrchní mudrující blábol nebo apokalyptické drama? Vlastně ze všeho něco. Výborné fragmenty: uplakaná ztráta čichu, hysterická ztráta chuti a agresivní pojídání všeho kolem, absence zvuku při ztrátě sluchu, pseudodokumentární apokalyptické momentky ze světa, intimita Evy Green s Ewanem McGregorem. Zatímco si Perfect Sense krásně hraje s formou, posloucháme průběžně ženským hlasem vyprávěné něco, co se pohybuje mezi komentářem situace a lehkou úvahou nad lidskou neschopností vážit si skutečných hodnot. Dohromady nic závratně objeveného, každopádně dobrý nápad + dobře to vypadá + dobře se to poslouchá + není to dlouhé + jejich vztah je intimní a živý, nikoliv sentimentální a růžový = spokojen jsem. (06.03.2012)

Pět fází vynuceného vyrovnání se s nelidskostí a zkázou, kterou jsme způsobili světu i sobě navzájem, na cestě k obnovenému lidství. Po lítosti a vzteku přichází přijetí, z nezbytnosti, a procítění ryzí úchvatné tresti toho, co znamená být a milovat. ***** All the things beyond fat and flour. ***** Jednoduchý koncept. V přehlcené době stresu, únavy, izolovanosti, nedůvěry, destrukce ekosystému i lidských hodnot a krysích závodů ke dnu se teprve odnětím všech možností, jak se ještě dál zaměstnávat, bavit a ubližovat, stávají otupělí lidé znovu citlivými, vnímavými a soustředěnými jen na to, na čem doopravdy niterně záleží, a v úplné bezbrannosti a odevzdanosti jimi znovu proudí ryzí láska a úžas ze zázraku života a spolubytí. I když už to vědomí nebude možné k ničemu využít, samo o sobě je ve své naplněnosti utišující a hojivé. Dokonaná tragédie, která naplní svůj účel: po katastrofě nastává katarze, očištění. *** Film, který naprosto bez patosu a emočního vyděračství zvládl svou náročnou látku, způsobuje zimnici, zastavuje dech a vyvolává jímavou reflexi a dojetí. Kamera, střih i zvuk jsou bravurně podřízeny celku, umocňují postupné vyznění ztráty smyslů a posilují emoční náboj v dramatickém spádu až do neúprosného, odzbrojujícího a právě tak děsivého jako uklidňujícího finále v tichu a tmě, zpátky v lůně bezpodmínečné lásky. *~ (16.12.2022)

Lyrická apokalypsa. Tvůrci to postupné ztrácení smyslů pojali velmi intimně a pocitově. A toho nejhoršího, pomalého umírání hlady v temnu a prázdnotě nás ušetřili. Lidstvo v tomto filmu stihnul asi nejkrutější osud vůbec. Trochu mi vadilo, že to nikomu nedocházelo, že prostě musí všichni pochcípat bídnou smrtí. Ano soustředilo se to na vztah a ten film funguje docela mě to i dojalo. Eva Green se mi tu moc líbila, i když herecká výzva ty role moc nejsou. (03.03.2012)

Příběh snímku sice není zasazen do konkrétního časoprostoru, ale „hypertextové“ prokládání aktuálního fikčního dění autentickými zpravodajskými záběry svědčí o globálním dopadu nákazy a dává tušit, že k viděnému dochází právě teď a v tomto světě. Malé měřítko vyprávění s pár lidmi a jedním místem tudíž není dodržováno tak svědomitě jako v jiném komorním filmu o konci světa, Trierově Melancholii (oba film také, v kontrastu s procedurální Nákazou, věnují prostor raději reakcím postav na tušený konec existence, než příčině zkázy). Není zřejmé, nač nás tvůrci chtějí upozornit. Na nesmyslnost léčení symptomů namísto hledání hloub sahajících příčin? Na vzdalování se kořenům „čisté“, předtechnické společnosti? Na cynickost a sobeckost lidstva, které v kritickém okamžiku upřednostní tělesnou slast před pokáním? Každopádně není pochyb, že podtext nejasně artikulované výzvy je nadějeplný: neřešte krávoviny a obnovte přerušený kontakt (s lidmi, potažmo se světem). Optimistické poselství bude zvlášť pro diváky nadšené Trierovým filmem, který pod jednou slupkou deprese skrývá depresi další, dobrou záminkou k úšklebkům. Největší cynikové mohou rovnou zvolit opoziční čtení a sledovat Perfect Sense jako nezáměrnou parodii apokalyptických filmů (žrací fáze působí jako vystřižený materiál z béčkového zombie hororu). Příliš velká interpretační volnost, předvídatelnost stupňovitě komponované zápletky a strach jít opravdu na doraz (jako Fernando Meirelles v mnohem syrovější Slepotě), brání vychutnat si Perfect Sense jako katastrofický thriller. Mnohem lépe, v poslední scéně takřka bezchybně, film funguje jako klasické melodrama o zamilovaném páru, jež čelí síle mocnější než oni sami, nikoli mocnější než jejich láska. Teprve jako drama, jimiž se dobrovolně necháme dojímat, dává film dokonalý smysl. 70% Zajímavé komentáře: takken, arkis, narthasia (04.02.2012)

Veľmi zvláštne natočený film. Priznám sa, nemám moc v obľube takýto kvázi dokumentárno-vyprávačský štýl. V tomto prípade mi to však až tak nevadilo, pretože obsah prevážil nad formou, a to vrchovato. Atmosféra bola tak zdravo depresívna, presne toľko, aby si človek uvedomil, že je všetko v háji a blíži sa koniec... vlastnou vinou. Neostáva nič iné iba na poslednú chvíľu precítiť tie skutočné, pravé hodnoty, ktoré by mali byť samozrejmosťou v každom z nás. Páčila sa mi aj myšlienka, ako mal každý zmysel priradenú určitú charakterovú vlastnosť alebo emóciu a ako bola vo filme vysvetlená jeho strata. Čuch bol spojený so smútkom, chuť s nenásytnosťou, sluch s hnevom, zrak s porozumením a túžbou pomáhať iným. Proste film na zamyslenie. 85/100 (04.12.2013)