Láska jako trám

Nádherná (především) konverzační komedie. Chtěl jsem použít nějakou hlášku ze slovních soubojů Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové, ale jejich tam tolik, že bych nevěděl kterou :-) Kromě jejich hereckého koncertu kvituji perfektní scénář, který velmi vystihuje skutečné rodinné situace a nebojí se zavtipkovat si i ze stranických schůzí.. Je vidět, že tehdy byla doba opravdu uvolněná a oproti dnešku, kdy máme sice demokracii, ale jsme svázaní různými požadavky, mohly vzniknout takové krásné filmy... (02.10.2015)

Nu já nevím, ale mě tahle manželská odysea vlastně nepřijde vůbec humorná, spíš jen smutná, stejně jako první díl Homolkových... Tam kde je třeba v Takové normální rodince opravdu komediální nadhled a sranda, mi tady ten nadhled nějak chybí a to neustálé vzájemné jizvení je spíš bolestné, než úsměvné, protože v mnoha rodinách a manželství je to podobně skutečné. (28.01.2020)

Svým způsobem unikát, který mohl vzniknout jen v Nové vlně. Svět se změnil, stejně tak zvyky a manželské role. Manželka už dneska není služkou a muž tím obskakovaným. Doba je prostě jiná a o to raději buďme, že František Filip roku 1967 natočil tento film o naprosto jiné generaci manželů a pohledu na manželství těch, co zažili ještě Rakousko-Uhersko. Dneska tedy už ani tak nejde o komedii, jako spíše o naučný dobový film, jak spolu vychází - nebo nevychází, manželství co slaví zlatou svatbu. Smál jsme se málokrát, ale pohled nemohl odtrhnout od televize. 75% (20.11.2023)

Co dodat k tomuto filmu, který přesvědčivě „zabírá“ i v černobílém provedení a nepotřebuje k tomu ani 3D nebo 50´´ plazmu…? Téměř vše už tu bylo řečeno, takže pět hvězdiček za ten bránici ohrožující a nadčasový vynikající herecký koncert všech tří hlavních protagonistů: „Tohle postav na rádio - a budete se smát od rána do večera!“ :-) (06.02.2014)

Do dnešní doby ve filmovém umění podle mého nikdy nikdo nepřekonal umění dvojice Jana Pivce a Jiřiny Šejbalová v tomto nádherném snímku. S takovým přesvědčivým, dokonalým a vyspělým hereckým uměním Šejbalové a Pivce spolu s dobovými hereckými kolegy Bohušem Záhorským (Náš dědek Josef), Marií Rosůlkovou (Taková normální rodinka) a tehdy ještě mladým Josefem Vinklářem, či v tomto snímku nezúčastněnými Danou Medřickou a Karlem Högerem (Romeo a Julie na konci listopadu) se v naší kinematografii asi hned tak rychle nesetkáme. Bohužel. Pravda, šedesátá léta byla na herecké špičky (mimo výše zmíněných i Marvan, Kemr, Růžek, Filipovský, Zázvorková, Bek, Pešek, ... adt.) mimořádně štědrá a zanechala nám v podobě filmových pásů mnohdy nadčasové vzkazy. Čtěte se mnou mezi "filmovými řádky" komedie Láska jako trám a mějte všichni na paměti slova Johna Galsworhyho, která měl herec Jan Pivec v roli Rudolfa této slavné televizní komedie na psacím stole pod sklem: Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti či němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou..." (09.03.2009)