Time You Change
Bushido
Réžia:
Uli EdelScenár:
Bernd EichingerKamera:
Rainer KlausmannHrajú:
Bushido, Elyas M'Barek, Moritz Bleibtreu, Hannelore Elsner, Mina Tander, Karoline Schuch, Karel Gott, Katja Flint, Uwe Ochsenknecht, Werner Daehn (viac)Obsahy(3)
Bushido je na koncertnom turné po Nemecku, keď sa mu dostane do rúk list od otca. Vtedy sa mu v hlave začnú vynárať spomienky: na jeho detstvo a život v gete, keď sa musel prizerať ako otec bije jeho matku, na to, ako v škole predával drogy, ako sa stal kriminálnikom až po momenty, keď sa dostal do väzenia.
Aj na vrchole svojej rapovej kariéry musí Bushido čeliť démonom minulosti. Film je adaptáciou knihy "Bushido" a ide o biografiu najúspešnejšieho nemeckého rapera súčasnosti.
(Slider)
Videá (1)
Recenzie (48)
O Bushidovi jsem nikdy neslysel, i kdyz je film misty docela zkratkovity, ma to atmosferu a divak pochopi, o co tvurcum slo. Je zde hned nekolik zajimavych momentu a dialogu, ale pomyslnou tresnickou na dortu je az sam velky Karel Gott! To fakt pobavilo a vlastne i dojalo. Rap je pro me spanelskou vesnici, ale hudba mi nijak nevadila. Ve finale je to dobry zivotopisny snimek. ()
Takový výrazně chudší německý příbuzný 8. míle, kde jsem měl zejména zpočátku velký problém se naladit na vlnu filmu kvůli divnému střihu. Úplně nedovedu ohodnotit přínos arabáče s japonskou přezdívkou žijícího v Německu, který se proslavil pouze tím, že skládal nějaké píčoviny v rámci nejzbytečnějšího hudebního žánru - rappu a měl štěstí, že v Německu zrovna žilo dostatek ještě hloupějších jedinců, kterým se jeho sračkoidní tvorba líbila. Typickým publikem byly fanatické školačky očekávající svoji první menstruaci. Do filmu jsem pronikal velmi pozvolna a trošku mě bavit začal asi až někde za polovinou. Nejlepší byl rozhodně závěrečný koncert, kde se objevil božský Kája a poprvé tak byla slyšet skutečná hudba. [60 %] ()
Nejprve bych rád zmínil fakt, že nejsem žádný fanoušek rapové hudby, ale spíše její kritik a odpůrce. 99% všech rádoby drsných raperů si jen na něco hraje. Mezi1% zpěváků tohoto žánru, které jsem schopen akceptovat patří právě Bushido a Eminem. Oba to v životě neměli vůbec lehké a jejich cesta ke slávě rozhodně nebyla jednoduchá. Vzhledem k mé subjektivní averzi k danému hudebnímu žánru, jsem se shlédnutím dlouho otálel. Režisér Uli Edel mi však připravil opravdu příjemné překvapení - poutavě zpracovaný životopis, který je o to víc autentický, když v něm Bushido hraje sám sebe. Rozhodně nečekejte 94 minut plných tupého rapování! Za zvláštnost považuji i to, že na pódiu můžeme vidět dokonce i bubeníka. Tenhle tunisan rozhodně není žádnej Arschloch! ()
Film - roztomilá hiphopová písnička. Přiznaná autobiografičnost se tu pojí se snahou přepsat vlastní dějiny tak, aby se co nejvíc podobaly americkému gangsta rapu. A proč že to? Aby klučina, kterej byl sám, ukázal, že i on může mít taťku a mamku pohromadě s mladším bráškou, i on má spoustu prachů a hustou káru. A poslouchaj ho vězni a náctiletý. I on má totiž měkký srdíčko a ten hněv, ten hněv v něm, ten překoná odpuštěnim! Dá se takovémuhle počinu vůbec vyčítat prvoplánovost a schematičnost? Nebo to patří k dokonalému naplnění žánru? ()
Tenhle film mi umožnil nahlédnout aspoň trošku pod pokličku německého rapu. Vůbec jsem žádný neznal a jméno Bushido, bylo pro mě naprosto neznámý pojem, což však vzalo záhy za své. Dočkal jsem se poměrně kvalitní hudby a hlavně naprosto věrohodného, místy drsného příběhu, o tom, že každá cesta na vrchol stojí strašně moc námahy a úsilí, což v tomhle případě platí dvojnásob. Ale tím zdaleka nejlepším, byla pro mě určitě poslední, emotivní čtvrthodina a závěrečný koncert v čele s nesrmtelným Kájou Gottem, který si svou německou verzi „Biene Maja“ střihl s neskutečnou chutí a zápalem. Přiznám se, že jsem mu dokonce i maličko záviděl. Wunderbar! ()
Reklama