Odcházení

Škoda že se z "Odcházení" stalo spíš takové opruzení, že... Hm. . . . Šaškující pražská čudlárna najatá z řad starých i mladých kemoráčofftů (...která ale jak známo zjevno stejně už na víc nemá...) i kdyby se rozkrájela, uzobává jen nekonzistentní krmi danou senilním scénářem, drmolí své repliky bez pointy a svému guru v roli rejžisejra dělá pomyšlení, na výslednou matérii však se neohlížeje. K tomu lajdácká postprodukce - a je to! . . . No ano, jasně že jim všem může být všechno fuk, protože to přece platí >veřejnoprávě soukromoprávně< erár a na množství sice hleďmě, ale je dávno jedno, jestli parta zplodí oscarový spektákl, kultovní art nebo vyvařenou sračku. Či snad dědouškovu kvaziartovou hračku? Chápu (no spíš teda nechápu, ale nenaděláme už nic, že...), to je prostě daň za současný pisskulturní socializhnus, to jsou ty nové umělecké elity, které poplácavaje se po ramenou lebedí si ve sračkách, do kterých dospěla ta Havlem tak rádoby kritizovaná společnost. Dnes tedy prý "kapitalistická" - sic! No jak pro koho, že... Staronová parazitní pisskulturní fronta se brodí ve svém me/r/diálně tlačeném šoubizovému štěstí a našinci nezbývá, než ze studijních důvodů to vše zase jednou nakonec protrpět, aby s poctivostí a upřimostí sobě vlastní to vše s pravdou a láskou mohl poslat do... Hm. :-/ . . . Co dodat? Godot nepřišel, Havel odešel. Dnes ráno definitivně, "...tak už ho nechte, v nejhorším se má přestat...", že, pane Ferdinande... °-/ . . . Inu, odpad dát by bylo nefér, protože ony v téhle prostonárodní >kinematografii< vznikají opravdové toho jména hodny sračky, ale ruku na srdce, tohle je opravdu mizerný film - a netroufám si posuzovat, jak by to s tímto(!) ansámblem vše dopadlo i jako poctivě ryzí záznam (d.m.s.n. čistě dle textu už trošku vyčpělé a plytké) divadelní hry... Škoda. Takže i z piety ke starému pánovi zase jednou - bez pokrytectví - bez hodnocení. A ať je Vám pane >ex/tra/kancléři< odcházení lehké... Amen. - - - P.S. Tak na zdraví! Na pav/m/rdu a chásku je prej nejlepší Molochovův koktejl! - - - P.P.S. A zdejší hodnotitelsko-kritické stádečko nechť si jednou zase pozorně prosviští závěrečné titulky! Kdo platil a kdo si naparazitoval! Jeden až žasne, jak to tady v pravdoláskově všechno funguje, že čudlárna - aniž by cílevědomě něco smysluplného dělala - ve Stolici nechcípá hlady. Holt něco za něco, že... Ano, děkujeme, odejděte... °-/.. - - - P.P.P.S. Možná si ten >film< ještě někdy dám, nejlíp tak s odstupem za deset let, na dvd zakoupeném ve výprodeji v LK za 29,00 Kček - tak jak se tam vyprodávají jiná tušašská veledíla, naposledy třeba neméně >ambiciozní< ale zjevně bez zájmu publika se v regálech válející "Tři sezóny v pekle". - - - P.P.P.P.S. (19.12.2011) A POZOR! Nejmenovaný nick si zde v diskuzi postěžoval na nízký rating filmu, protože prý už i na čsfd dorazili (hm...) odpůrci Havlovy politiky (sic!) . . . No já nevím, jak to souvisí s politikou, ale d.m.s.n. by měl každý dělat co umí a co mu bylo shůry dáno, ev. (jak už to tak je v té naší monokulti sféře) co se tedy jako protekční smrad možná zubynehty naučil někde ve škole a pak to prostě (...když už je někdo ochoten platit či je možnost vysávat erár, že...) všechno všelijak bastlí. A víbůh, že já miluju všelijaké dobře míněné a vyrobené filmové absurditky, artové lahůdky a stádu často nesnesitelné či nepochopitelné extravagance! Ale TO NENÍ PŘÍPAD Havlova "ODCHÁZENÍ"! Tenhle KVAZIFILM je jen ledabyle (včetně té některými oslavované kamery!) vypocená šmíra - a daly by se rozebírat minuta za minutou, scéna za scénou, záběr za záběrem, póza za pózou, replika za replikou - všechny jeho neduhy! Je to jen účelová materie, vyrobená jako trafika, úlitba a parazitování na vzývaném starci a tunel na veřejné prachy za nenormálních podmínek - a proto to vše taky tak dopadlo! . . . A osobně si MYSLÍM, ŽE MI NIKDO NEMŮŽE VYČÍTAT ZAUJATOST VŮČI HAVLOVI JAKO SPECIFICKÉMU DRAMATIKOVI A TVŮRCI vůbec jako takovému, protože kongeniální Menzelově adaptaci "Audience" jsem dal úplně v pohodě čtyři hvězdy a třeba takovou "Vernisáž" jsem viděl na divadle (těsně porevoluční skvělá adaptace brněnského divadla VáHa) a myslím, že bych i dnes zatleskal vsedě... . . . Takže problém já osobně vidím jinde. ANO, JE TO myslím přesně NAOPAK! KDYBY TENHLE FILM (budiž) NATOČIL stejnou formou a se stejným ansámblem NĚKDO JINÝ NEŽ HAVEL, dávno BYL BY (nejen) ZDE v černé JAKO poctivý ODPAD! . . . Howgh. - - - - - (Poprvé viděno ve smutný den na >vyčpělé jedničce< , (ne)hodnocení 1460., komentář zde s lehkým smutkem jako stochartnísedmasedmdesátý - 18.12.2011) (18.12.2011) (menej) (viac)

Ačkoliv jsou divadelní hry Václava Havla řazeny k absurdním dramatům, Odcházení má blíže k surrealismu. A jeho filmová podoba podtrhuje všechny významné aspekty hry samotné, rozvíjí je a dotváří naprosto precizním způsobem. Přiznávám se, že z divadelní podoby Odcházení jsem nebyl zrovna nadšen, a zcizovací brechtovské prvky mi vadily ze všeho nejvíc. Možná to bylo i tím, že hra nebyla pořádně zakusena herci, hodně proti srsti může být přehnaný patos v podání Jana Třísky nebo Zuznay Stivínové. Filmová podoba je oproti tomu jemnější a citlivější. A tragikomičtější. Díky tomu se povrch stává jen kulisou ve stylu výprav a kostýmů Ester Krumbachové, aby se mohl více rozeznít vnitřní svět postav, dialogů a myšlenek. Když už je řeč o Ester Krumbachové, ne náhodou si lze vybavit podobně střižený film Jana Němce O slavnosti a hostech, který stojí na podobném půdorysu s podobně vedenými dialogy, jemnou absurditou i surrealismem, a hlavně v podstatě podobnou myšlenkou. Avšak jinak - moderněji - uchopenou a otočenou naruby. Základní téma - lidé se na politických postech mění, ale jejich blbost je věčná -, doplňují další motivy, z nichž některé se nečekaně ukáží být nadčasové - ta ukradená pravítka jako dar přece každému musejí připomenout jednu ukradenou propisku. Jsou zde pojmenovány i další nešvary doby - patolízalství, hrabivost, vlezlost, výměny kabátů, buranství či bulvárnost... Panoptikum postav, vyjádřené rockovou parodií na Ódu na radost. Až vedle toho všeho bývalý (nejen komunistický?) poslanec může vypadat jako prosté neviňátko, překvapené, co se stalo a kam se ten svět dostal. Sledujeme sice osudy kancléře v důchodu (a jeho nezvyklou suitu věrných nevěrných), který čeká, že ho lidé a média budou stále oslavovat, a místo toho mu hrozí, že se bude muset vystěhovat z vládní vily. Ale tahle prostá story s sebou nese i další charaktery, záměrně karikované až přehnané. Na to, že jde o Havlův režijní debut, je jeho práce s herci skvělá, a vše dovádí k dokonalosti kamera Jana Malíře - jak kompozicí záběrů, tak vyjádřením atmosféry děje. Celé obrazové absurdnosti dopomáhá i řízný střih a ostatně zajímavě zvolená hudba (Měsíčku na nebi hlubokém mne dostalo) i práce s ruchy. Film se odehrává sice v podstatě v jedné lokaci, ale nenudí ani náhodou. Souvisejí s tím samozřejmě i herecké výkony, kdy někteří herci překvapí už jen tím, že nepřehrávají (Jiří Macháček, částečně Jaroslav Dušek), a výkony hlavních herců netřeba komentovat. Jen díky nim vyvstávají v Havlově hře další významy a nápady k přemýšlení pro diváka. Škoda jen podle mne nedotaženého konce, kde si to možná chtělo místo burlesky pohrát s naznačenými možnostmi ve stylu úvodu filmu, přesto je však snímek logicky uzavřen a ona nedotaženost se může vztahovat k nekonečnosti dané situace v reálném světě. Nejde o jednoduchý snímek - navzdory dnes zbulvarizovanému hlavnímu tématu naznačuje i další souvislosti, zákruty a kotrmelce naší současnosti, a žel i to, že odcházení se týká sice jednoho člověka, ale ne jeho následovníků, čekajících za keřem na příležitost a moc. (11.10.2011) (menej) (viac)