Ja, zloduch

Despicable Me je v skutku fajn animák, ktorý nie je sofistikovaný zážitok ako Rodinka úžasných pred mnohými rokmi a nemá to majstrovstvo Pixaru pri pohľade do duší hrdinov. Ale vie načrieť do vnútra aspoň jedného zlého, mať rodinné hodnoty i rovnako dobrú akciu. A totálne bláznivý humor. Ja, zloduch chce totiž kombinovať to akčné, zábavné a ku koncu aj dojemné. Ide na to výborne. Akcia nie je úplne obyčajná a často vedie k tým absurdným scénam, ktoré na animáku milujeme. Dej je pravdu povediac jednoduchý a predvídateľný, ale nakoniec ide tu o film pre deti. V tejto súvislosti by som preto upozornil, že všetky príbehy už boli napísané a sú nám len naservírované v inom obale. Všetko bolo viac menej v poriadku len niečo tomu chýbalo k plnému počtu bodov. (08.03.2019)

Steve Carell je podle mě kretén. Tedy dospěle řečeno komik, jehož humor mi zásadně nevyhovuje. Naštěstí dovede docela slušně dabovat, a víc toho ve spojení s jeho osobou není u animovaného filmu potřeba vědět, protože tady jde hlavně o příběh, vizuální nápady, vtip - a Mimoně, kteří v mém světě stojí na piedestalu stejně vysokém jako má pod sebou Scrat;) A všeho zmíněného má tahle nečekaně vydařená záležitost od Illumination Entertainment na rozdávání, a to v takových hrstech, že se může směle rovnat vrcholným počinům Pixaru. Nejlepší srovnání samozřejmě nabízejí Úžasňákovi, ale nejlepší komentář v tomhle směru vymyslela Nathalie (už zase), takže proč to dál pitvat. Každopádně příhody největšího z druholigových padouchů doporučuju osmdesáti ze sta svých procent, protože rafinovaný úkryt ukradené pyramidy, vrhač piraní, Lehmann Brothers, španělský slovník a mnoho mnoho dalšího jsou jedním slovem vynikající. I když se tu emoce cedí děsně lacině, a že byste mohli aspoň na vteřinu pochybovat o tom jak to vlastně s kým dopadne je taky dost scestná představa, zaslouží si Gru a jeho parta své plnohodnotné čtyři hvězdy... a mnoho repríz;) (10.06.2012)

Všemi opěvovaný "Já, padouch" jde úplně mimo mě. Zápletka se dvěma bad guys, z nichž jeden je vlastně hodný a druhý idiot, mě nijak zvlášť nenadchla, dojemné scény nedojímají a co se vtípků týče, některé sice byly povedené, ale nepamatuji si jediný. Nebýt Mimoňů, tak bych si ani nepamatovala, že jsem to už viděla. 3*. (25.12.2014)

Na Padoucha jsem vyrazil se svými ratolestmi a nutno přiznat, že se mé děti bavily o poznání víc než já. Emotivní část mého já dokonce požadovala nadělit filmu odpad. Vyčítat dětskému animáku infantilnost je pochopitelně nesmysl, ale musím podotknout, že Padouch jednoduše nemá rozměr rodinné podívané, která by každé věkové skupině nadělila rovným dílem. Problém není v tom, že by úplně absentovaly vtípky zaměřené na dospělé publikum, ale v tom, že tenhle snímek není dostatečně chytrý, propracovaný, a tak se v něm pokusy o dospělejší humor ztrácejí. V Padouchovi je znát právě probíhající hospodářská krize a nevraživost vůči jejím původcům. Filmoví padouši si na své zločinné plány chodí půjčovat do bank a bankéři se předhánějí, kterého padoucha a ďábelský plán podpoří. Superpadouch Gru si jde speciálním vchodem pro vyvolené půjčit do banky, která nese název zkrachovalé finanční instituce, co stála na počátku bankovní krize. Jenže tohle všechno se ztrácí v nekonfliktním sladkém světě plném růžových barev, srdíček, pitvoření a chichotání, žlutých diblíků nazývaných Mimoni a především obývaném třemi cukrkandlovými dívčími sirotečky, které účinně pacifikují Gruovu zlobu. Používají přitom podobných metod jako dětské filmové hvězdy z hollywoodských filmů 30. a 40. let minulého století při usmiřování rozhádaných rodičů. Já, padouch je hodně konvenční předvídatelný film narozdíl od úspěšných rodinných animáků nedávné minulosti, jako je Shrek, který chytře parodoval právě ty konvence a styl, který ve světě prosadil Disney a který Já, padouch reprezentuje. Celkový dojem: 40 % - s tím, že děti si mohou bez obav přihodit 2*. (27.10.2010)

Snažil jsem se napsat komentář ke snímku Já, padouch (2010) asi týden po jeho zhlédnutí, leč tu jsem si náhle uvědomil, že si z něho již vůbec ničeho nepamatuji. Podíval jsem se tedy do zdejší galerie, abych si prohlédl obrázky z daného díla, ale ani to mi příliš neosvěžilo paměť. Nebyl bych to býval do sebe řekl, ale asi jsem již příliš starý, paměť mi dobře neslouží, a animované filmy pro děti, které vznikají bez jakýchkoliv ambicí či inovací, mně prostě nic neříkají. Ještě dříve, než tento laciný nickelodeon doputoval poloilegální cestou na pevný disk mého osobního počítače, jsem se domníval, že z (nutno říct nikterak originálního) motivu titulního darebáka v centrální úloze tvůrci vykřešou něco alespoň podobně nápaditého, jako v případě snímku Megamysl. Nicméně jsem se mýlil, neboť autorům tohoto díla schází kreativita a místo pořádně propracovaného děje sází na žluté potvůrky. (05.01.2011)