Ja, zloduch

Prave jsem se vratil z promitani v americkem Stroudsburgu a jsem naprosto nadsen. Celou dobu jsem se musel smat a na konci publikum tleskalo, coz se nestalo ani na konci Toy Story 3. Scenar je vynikajici, film je narvany akci a spoustou humoru, ktery ani jednou nesklouzl do trapnosti. Animace je taky vynakajici a Stave Carell ma naprosto uzasny akcent. I kdyby Despicable me natocil Pixar, patril by k jeho nejlepsim filmum. Pro me rozhodne jeden z nejlepsich filmu roku. Celkem mi pripomina Uzasnakovi, Despicable me je stejne uzasny ve vsech smerech. Ani minutu jsem nenudil. Malokdy se mi stane, ze by moje oblibena scena byl cely film, ale to je prave pripad tohoto filmu. Koncim se superlativy a tesim se, az to uvidim podruhy. (16.07.2010)

Úspěch filmu závisí na tom, jestli je člověk schopen odpustit mu kýč, předvídatelnost a jednoduchost. Což jsem udělala. O filmu jsem předem nevěděla vůbec nic a musím říct, že takhle jsem se u animáče nepobavila od Jak vycvičit draka. V první řadě je to vítaná změna po záplavě otravných animáků plných mluvících zvířat a spousty samoúčelných cameo celebrit. Film si na nic nehraje, od začátku je to jednoduchý příběh a o víc, než naplnění těch pár hlavních a zjevných cílů se nesnaží. Pak je tu celkem originální a vtipná hlavní postava, výborný začátek a několik opravdu dobrých vtípků, co pobaví. Navíc hlavně za začátku se objevují i vtipy na podobný film nebývale drsné (železná panna hlavně). Potom následuje hodně silný doják, který ne každý zkousne. I já bych ho normálně okamžitě hodila do koše, ale tady to tak pěkně vyšlo, že mi vůbec nevadil. Abych pravdu řekla, líbilo se mi to víc, než nedávný pixarovský Up! 90% (25.03.2011)

Snažil jsem se napsat komentář ke snímku Já, padouch (2010) asi týden po jeho zhlédnutí, leč tu jsem si náhle uvědomil, že si z něho již vůbec ničeho nepamatuji. Podíval jsem se tedy do zdejší galerie, abych si prohlédl obrázky z daného díla, ale ani to mi příliš neosvěžilo paměť. Nebyl bych to býval do sebe řekl, ale asi jsem již příliš starý, paměť mi dobře neslouží, a animované filmy pro děti, které vznikají bez jakýchkoliv ambicí či inovací, mně prostě nic neříkají. Ještě dříve, než tento laciný nickelodeon doputoval poloilegální cestou na pevný disk mého osobního počítače, jsem se domníval, že z (nutno říct nikterak originálního) motivu titulního darebáka v centrální úloze tvůrci vykřešou něco alespoň podobně nápaditého, jako v případě snímku Megamysl. Nicméně jsem se mýlil, neboť autorům tohoto díla schází kreativita a místo pořádně propracovaného děje sází na žluté potvůrky. (05.01.2011)

Nechala jsem se přesvědčit, že Padoucha musím vidět, protože se mi to bude líbit a budu se u toho náramně bavit. Jedna postava tam je mi prý hodně podobná. Já důvěřivá podlehla a film si opatřila. Podlehla jsem přesvědčování přes intuitivní odpor k těm pinožícím se poskakujícím žlutým nesmyslům vydávajícím divné zvuky a tupě se hihňajícím. Jedna postava mi tam je skutečně podobná. Je to ta, co se chová rozumně, racionálně a trapně se nepitvoří (ne, není to ten pes). Ty oživlé křupky vydávající pištivé zvuky mě neskutečně sraly, zlý matfyzák křísil k životu moje dávno pohřbená traumata z mládí a dobře jsem se u filmu bavila jen ve chvílích, kdy jsem se odcházela podívat, co se děje za okýnkem mé automatické pračky. Lidský masochismus je nekonečný. Schválně, jestli je druhý díl jenom stejně blbý, nebo jestli se podařilo vytvořit zhůvěřilost ještě větší. (04.11.2015)

Podle mě za úspěchem každýho animáku většinou stojí jedna postavička, která film táhne. A nemusí to být ani postavička hlavní. A tady tomu není jinak. Stejně jako v mým nejoblíbenějším animáku Příšerky s.r.o je tahounem malá Boo. Tak tady je tahounem malá Ágnes. Její roztomilost prostě zabíjí. Jeden z těch povedenějších animáků na který se s dcerou vždycky rád podívám. (29.04.2017)