Vo štvorici po opici 2

ale nie, to fakt? vy ste ale hrozne prisni... uz si fakt neviem predstavit, co od komedie cakate :) ano, mate pravdu, je to ako cez kopirak, ale ruku na srdce, nesmiali ste sa snad 90% filmu? no my v kine vsetci do jedneho ano, takze maximalna spokojnost. Je pravda, ze panbickarom v Amikove sa musia jezit chlpy na kazdom mieste tela, pretoze dvojka je ovela zvrhlejsia ako jednotka, ale cert to vem, my s manzelom prudasi nie sme, takze fuck it, bitches :D (04.06.2011)

Jo, pořád to relativně funguje, gagy baví, ujeté postavy jsou ujeté zábavně... ale pořád je to jednička přes kopírák, která stylovost vyměnila za vyhonění do extrémů. Tentokrát už toho fekálně dementního humoru bylo docela dost a celé to působí poměrně nuceným dojmem. Ps. za závěrečnou fotku parodující slavný záběr popravy člena vietcongu bod navíc. 6/10 (04.04.2012)

Na prvom dieli ma najviac pobavila koláž fotografií v závere, zvyšok filmu ma veľmi neoslovil. Druhý diel je na tom presne rovnako - odhaľujúce fotografie vyvolali úsmev a pobavenie, film predtým je toporným znásilňovaním konceptu a štruktúry prvého dielu. Silenosť a snaha predať vtip srší takmer z každého záberu, ta-tam je uvoľnenosť a nenútenosť, ktorou jednotka disponovala. Hangover II tak neprekvapivo trpí neduhmi väčšiny pokračovaní filmových sérií - je slabým odvarom svojho predchodcu. (26.05.2011)

Mnozí kritici a uživatelé by si mohli ujasnit, co je pro každé umělecké dílo základní - míra ozvláštnění, jaké film dosahuje. PAŘBĚ V BANGKOKU je nesmyslně vytýkáno, že jde o typické pokračování, kdy má druhý díl podobu jedničky přejeté přes kopírák, akorát s umocněním toho, co se osvědčilo jako divácky atraktivní a vděčné. Zapomíná se ale na to, že se koncept postupného rozpomínání se na předcházející noc se dá těžit donekonečna a ústředním ozvláštňujícím prvkem je volba města, které nabývá podobu jakoby samostatné postavy se specifickými vlastnostmi. "Dvojka" je sice slabší než "jednička" co do míry zábavnosti či formální nápaditosti. Moment překvapení totiž už logicky nefunguje a je až příliš stylisticky usedlá, přičemž na precizní dávkování informací a vzhledem k žánru netradiční flahbackovou strukturu jsme si už zvykli. V několika věcech ale nezpochybnitelně trumfuje. Postavy si jsou - stejně jako diváci - velice dobře vědomi, že se ocitaji ve stejné situaci jako předtím, ale přesto jsme nakonec přechytračeni a nepřijdeme na to, kde jsme měli Walda hledat od samotného počátku. Oproti vegaskému dobrodružství navíc ve 3/4 dojde k významovému obratu, a tak spíš než o snahu o to dostát zásadám romantických komediích (navrátit se ke statusu quo, aby mohlo dojít ke kýženě svatbě a šťastnému konci) jde o oslavu mužského kamarádství. Wolf-pack se tak ustavuje jako parta, na kterou je spoleh, ale ne proto, že je zárukou jistoty v podobě přinášení toho stejného znovu dokola. (20.07.2011)

V podstatě úplně stejný příběh akorát zasazený do jiného města, no, jednička se mi líbila nespočetněkrát víc, možná proto, že do Las Vegas bych se někdy chtěla podívat, do Bangkoku nikdy. Opět tam bylo pár nechutných vtipů, fuck mohli omezit aspoň na každou čtvrtou větu ale, hrál tam Bradley Cooper, takže jsem se měla na co vynadívat celý film. Jen škoda, že Justin Bartha si tam zase moc nezahrál. 2* A opět výborný soundtrack. (09.12.2011)