Recenzie (1)
Filipínská pohádka z 80. let, to není zrovna zážitek, který by si člověk dopřával často, dle Kamakalawy si ovšem troufnu tvrdit, že zase není o co stát. Přitom úvod je vcelku slibný, rozjíždí se to ve slušném tempu a je to plné zábavných momentů, kdy se bohové dohadují ohledně hygieny, gladiátorské zápasy jsou plné vtipné choreografie a vrcholem je ironicky potměšilá oběť pro ženu, co měla tři manžely, kteří s ní byli tak šťastní, že do roka vždy zemřeli. Podobné situace ovšem bohužel časem až na drobné výjimky naprosto nesedící k žánru pohádky (ke stromu připoutaný chlap křičící:“Já to neudělal. Vážně ne.“ Chvilku pauza „Vážně jsem myslel, že je jí víc než jedenáct...“) vymizí a stane se z toho obyčejná pohádka o jednom chrabrém a šikovném muži z lidu, co zachraňuje chudé poddané z vykořisťovatelské nadvlády tlustého a proradného pána. V závěru pak je navíc kromě celou dobu zmiňovaného ekologického poselství film doplněn o specifickou kosmologii, která kombinuje stvoření světa z Bible doplněné o panteismus a určité lokální odlišnosti (ovšem čert ví, titulky byly poněkud selektivní a občas ignorovaly celé dialogy), a kdy problém se světem, který je nyní v chaosu a nepořádku, plní se lidmi a zbylí bohové se perou mezi sebou, vyřešen jednoduše a prostě: absolutním odkouzlením světa. A pak může přijít tradiční pohádkový konec, kdy se vše v dobré obrátí, nový pán zruší daně a clo a všichni žili šťastně až do smrti. Nu, zážitek to byl vskutku netradiční, ovšem též nepříliš zábavný. Avšak aspoň vím, jak si na Filipínách dříve představovali elfy... ()