Karel Gott 70

Nedorozumění v žánrech vyvolává protikladnosti v hodnoceních. Oslava životních jubileí je a zůstane specifickým tvarem, jehož hlavní prioritou zůstává a zůstane blahopřání. V této rovině se mění gottovské jubileum v to, co oslavanec výstižně nazval manifestací. Sahá-li region gottovské popularity od Vladivostoku po Bonn, v tomto případě lze jeho rozpětí vymezit od Evy Farné po legendárního Josefa Zímu s půvabnými mezizastávkami v podobě Terezy Kerndlové, Taťány Kuchařové či Barbory Špotákové nebo stále atraktivní Heidi Janků. Příznačný byl pohled na Gottovy dcery; zejména jsem ocenil výdrž tříleté holčičky, která doslova překonala samu sebe. Král české noblesy, jemuž nic lidského není cizí, vstoupil touto velkolepou podívanou, která u nás nemá obdoby (napadá mi jen Nohavicou svolaný koncert ostravských osobností hudby pro lidi), na pomyslné nebe českého kulturního dědictví. Dramaturgie ani scénář této apoteóze dalšího českého Nesmrtelného - jak by psali naši předkové ještě v čase Třetí republiky - zvlášť neprospěla, ale ani neublížila; občasný, tyto klíčové okamžiky provázející humor, zlehčující stáří byl minimálně vkusný. Gottovo dojetí bylo nezastírané a upřímné. Legendě se dostalo holdu, který jí poprávu přísluší. Zpěvák životního chlapeckého životního romantismu tak pevného v křehké formě, v níž ho nabízí svým stále početným fanouškům všech generací již šesté desetiletí, prožíval tyto hvězdné okamžiky poprávu jako jedno velké životní zadostiučinění. Chtělo by se věřit, že tento svátek lidské vzájemnosti nebyl jen agenturní kulisou, ale naopak autentickou výpovědí o tom, že optimismus v naší době není jen stále úletovější úchylkou, nýbrž nadčasovou, životně nutnou a nutkavou potřebou. (15.07.2009)

Oslavenec se asi bavil. Já taky. Viděl jsem jen kousek z druhé poloviny, ale ve chvíli, kdy např. Standa Hložek zpíval oslavenci Zůstanu svůj nebo když KG grimasami povzbuzoval Ilonu Csákovou,"aby vydržela", tak jsem se skutečně musel smát. Ovšem když Martin Maxa pěl Nestarej se, kamaráde smích mě přešel... Nepovedená šou, nevhodně zařazená do hlavního vysílacího času... Naprostý kontrast ke střihovému pořadu Co takhle dát si Gotta. Srovnatelné s oslavou sedmdesátin Leonarda Cohena. (14.07.2009)

::::::::::::::::::::::::::::: "Jdu za štěstíííííím" .......... nevím kam jdeš ty Karle, ale já zustávám hezky doma u pc. _______ Myslím, že to byla nuda jak pro většinu lidí u TV, tak i pro Gotta, který se skrýval za falešným úsměvem a tvářil se, jako že je to čupr oslava. Hlavně mi bylo líto té jeho malinké dcerušky, která se na té židli kroutila jako by do ní dávali 220 voltů. Díkybohu jí potom dali spát a tu druhou půlku si Kája protrpěl sám se svou drahou polovičkou. ( A semnou. Že já debil na to koukal až dokonce !?! ) ::::::::::::::::::::::::::::: (28.07.2009)

Tak tahle megalomansky pojatá kulturní komediantská zábava spíše připomínající pitomoučké hudební estrády z Novy, to vážně ne, ať je Karel jaký je, tohle si nezasloužil. Ale Karlovi je to šuma fuk ani se mu nedivím, on za ty lidi nemůže, on je nevybíral, oni se někteří vetřou všude, hlavně aby se zviditelnili a aby byli v zájmu všech medií a psalo se o nich něco v tom smyslu, já toho Karla znám už tak dlouho a cítím s ním, ale co je hlavní nejvíc, že zato mají ještě nějaký ten nemalý niklák..Někteří umělci a že jich tedy máme na metr čtvereční, by nám mohl závidět i halywůd, spíš tedy svoloč, odněkud z vidlákova, by už neměli radši ani vystupovat ale drzé čelo a lokty jako břitva jsou přednější..Za socialismu by to zvládli stokrát líp a ještě by se člověk zamál protože bylo čemu! Tohle se vážně nedalo ani za střízliva:-( Ale jisté je jedno na celebritu-osobnost Goťákova fomrátu i co i co se zpěvu týče, nemá a dlouho nebude mít nikdo, z těch přicmrdálků tedy určitě ne... (14.07.2009)

Předně chci napsat, že jsem se rozhodl zhodnotit a okomentovat tento pořad, nikoli Karla Gotta jako takového. Karla Gotta plně uznávám a považuji jej za skutečný prototyp hvězdy a i když v mých žilách koluje úplně jiný druh hudby, při vystoupení v TV si jej rád poslechnu. Tudíž mohu s klidným svědomím říct, že takový formát, jakým Karel Gott rozhodně je, si zasloužil ke svým 70. narozeninám lepší koncert. Toto působí spíše dojmem televizní estrády, nežli velkého narozeninového koncertu. S tím, že se přednes většiny interpretů k originálu ani nepřiblíží, jsem samozřejmě počítal. Několik zpěváků mě dokonce příjemně převapilo (Buhuš Matuš, Věra Špinarová, Jitka Molavcová, duet s Petrem Kolářem, duet skupin Divokej Bill a Horkýže Slíže, či gratulace Jiřiny Bohdalové a Lubomíra Lipského). Ovšem již k začátku přišlo zděšení - první blok, odzpívaný finalisty Superstar (a to proti nim zásadně nic nemám). Skupina Olympic si zopakovali coververzi písně Kávu si osladím z koncertu ke Karlovým šedesátinám a opět to dopadlo hrozně. Koncert vůbec negradoval, stále plynul v jedné rovině. Ale úplně nejhorší byl závěr. Copak Jdi za štěstím - jednu z nejkrásnějších Karlových písní, nemohl zazpívat sám a sbor ostatních interpretů se přidat ve sboru?! Ve druhém hlase ji totálně zkurvila svým uřvaným projevem Lucie Bílá! Jak říkám, koncert má své světlé i stinné stránky, ale Karel Gott si ke svým sedmdesátinám zasloužil něco lepšího. 40%. (19.07.2009)