Zbav nás od zlého

Kdyby někdo tento film původně zamýšlel jako oficiální remake kultovního exploitaition horroru/dramatu Straw Dogs (1971), byl bych již dopředu velmi pobouřen. Takto však tento odvážný historický kult dostal moderní podobu, která vzala všechny dějové linky a vztahy, a z původního Straw Dogs udělala film velmi podobný, ale přitom naprosto neodhadnutelný, nevypočitatelný a zejména dostala v tomto filmu jakousi "poctu", nikoliv vykrádačku. Ano toto je pocta jednomu z největších filmových kultů subžánru exploitaition, která má úúúžasný look, tzn, to, jak vypadá, jak je zabrána kamerou, jaké má barvy (film působí nevýrazně barevně, jako by zastarale... černobíle). Na co bylo kladeno důraz ve Straw Dogs, zde je potlačeno, naopak jiné jevy jdou více do popředí. Tím myslím zejména proměnu manžela "ve zvíře jako jsou ti venku", jak na něj křičí manželka. Jeho výraz v očích byl něco skutečně děsivého. Máme zde úžasně podavé a zahrané postavy, každá má svoji osobnost, každá svoji vlastní povahu. Nejsou to jen nutné postavičky na obrazovce. Ta věta, co řekně ten starý děda, když najde svoji manželku u dálnice mrtvou, nahání hrůzu ... divák znalý těchto filmů očekává to nejhorší a to taky dostane ... Znásilnění je až "umělecky" natočené, vyloženě vzdává holt všem tzv. "rape and revenge" exploiterům 30 let nazpět, ale přitom není vůbec hlavním nosníkem filmu. To, o co tu jde je vlastně jeden velký paradox. Buranské - ano, buranské, vesnické "rednesks" od sklepa až na půdu!! Perfektně vyobrazené a zahrané. Toto je film, u kterého vám možná ukápne slza, budete od poloviny napjatí a ve finále vám budou nervy praskat napětím v těle, melodie filmu, tak smutná a dojemná, vám bude ještě hodinu znít v hlavě. Absolutní pecka v oblasti subžánru thrilleru/hororu "exploitaition", která nestaví jen na samoúčelném násilí, ale silně a efektně vykreslených postavách a nakonec i na tom příběhu, jehož hlavní obsah se vyjeví až úplně nakonec ... (28.06.2010)

Jako pocta legendárním Straw Dogs není Fri os fra det onde špatný a rozhodně dopadl lépe než oficiální remake, ale i tak ho nemůžu hodnotit více než průměrně... I přesto, že má dobrou hudbu, skvělou kameru, hodně slušné herecké výkony, dokonce i trochu překvapivý příběh (což je dnes docela vzácné) a naprosto parádní závěrečnou půlhodinovku... Jenže celý film neuvěřitelně sráží na kolena hodně nudná první hodina a úvodní seznámení s hlavními postavami filmu mi přišlo naprosto zbytečné... Kdyby byl film zkrácen minimálně o dvacet minut, mohlo by jít o parádní pecku, takhle vím, že vždy raději sáhnu po původních Straw Dogs... (07.03.2012)

Nejprve průměrná záležitost, ve které se tempo zvyšuje. Byl jsem rozhodnutý dát tři hvězdy a smést tento Dánský thriller ze stolu, ale poslední třicetiminutovka vše změnila. Náboj byl velmi dobrý, napětí začalo vzrůstat a hlavně jsme se dočkali pěkného zvratu, který změní hodně. Rozhodně by divák měl počkat do závěru, protože teprve tam se pozná kvalita.. 7/10 = 75% (31.07.2012)

Je to jen pár dní, kdy jsem na adresu Tak trochu jiné love story, tedy předchozího titulu z tvůrčí díly Ole Bornedala, napsal, že by neměl mít konec a byl bych spokojený. Druhé setkání s jeho tvorbou přineslo stejnou zkušenost. Tři čtvrtiny stopáže jsem se vznášel v oblacích z vysoce nadstandardní podívané, kochal se skvělou kamerou, vnímal stoupající napětí a znepokojivé signály blížící se krize, oceňoval scény emocionální síly úderu blesku - a pak jde všechno během několika minut do háje, protože režisér příliš tlačí na pilu, nechápe psychologii davu ani jednotlivce a díky tomu se obnažuje typický filmový konstrukt. Bezpochyby je skvěle natočený, jenže zároveň nedůvěryhodný. Z takové látky se dalo vytěžit mnohem víc, kdyby Bornedal zkrotil fantazii, nehonil moc zajíců najednou a vychytal logické nedodělky. Film nápadně připomíná Peckinpahovy Strašáky, nemluvil bych přímo o plagiátu, ale o silné inspiraci určitě. Jenže ti mi přijdou uvěřitelnější a ve svém důsledku působivější. Navíc v nich absentuje ten podivně smířlivý závěr. Přesto se třemi silnými hvězdičkami nemám ani ten nejmenší problém. Celkový dojem: 65 %. (20.03.2015)

Když se u nás chlapi poperou, tak jenom hi-fi sestavou... A že prý zlí lidé nejsou, jenom smutní, i když, ono se to vlastně navzájem nevylučuje. V každém případě nám pan Bornedal ten krvavý steak hezky naporcoval a hodil po našem odrazu v zrcadle, ať můžeme přemýšlet, kam bychom byli schopni v krajních mezích zajít. A vizuální chuťovky víceúhlové kamery a ikeáckého katalogu, za zvuku tragické hudby, doplněné společností opravdového akčního hrdiny Johannese - zákusek jako blázen. Olé, Ole! (31.01.2014)