The Opus

Další z dokumentů zaměřujicí se na motivaci sebe sama a dosahování svých cílů. Narozdíl od Tajemství je Opus určitě stravitelnější, což je dáno probíhajícím příběhem na pozadí a sdělované inforomace budou pro většinu přijatelnější. Film neodsuzujte, dokud se na něj nepodívate. Pro mě je jednozančným přínosem. (26.04.2011)

Možno už nie tak originálne a strhnujúce ako o dva roky mladší The Secret, ale aj tak veľmi milé spracovanie myšlienky: praj si čo chceš, ver v to, pracuj na tom a dosiahneš to. A aj keby sa táto myšlienka dala skĺbiť do jednej vety, som rád že vznikajú takéto "dokumenty". Predsa len je to niečo, čo ma v dnešnom negatívnom svete plnom zlých a drastických správ aspoň na pár okamžikov naplní pozitívnymi myšlienkami a pocitmi. Som si istý, že to takto funguje, len tomu treba samozrejme veriť. Každému tento film vrelo odporúčam. Stratený čas to určite nie je, o nič viac ako každovečerné správy... (18.11.2013)

Pokračovanie filmu Tajomstvo opäť so svojím teleshopingovým štýlom na štýl predaja duchovných hodnôt v kapitalistickom systéme, ktorý skryto obhajuje korporácie, ľudia tam majú svoj typický marketingový vzhľad so svetríkom okolo ramien, oblekmi, uprene čumia do obrazu, sú akože úspešní, pritom ich nik nepozná, rozprávajú opäť o osobe z minulosti, ktorá to vedela, paradoxne tá nám nič nevraví, lebo nežije. Hovorí sa tu o pekných veciach, ale mám dojem, že z realitou si to netyká, skôr to opäť stavia na psychike, na placebo efekte, na optimistickosti. Chápem tých, čo tomu dajú odpad, tých, čo však plný počet, tých by som nazval manipulovateľnými ovečkami. Pravda je tu podľa mňa niekde v strede. (13.01.2013)

Pokud vás zaujal dokument Tajemství, rozhodně byste si neměli pokračování v podobě tohoto dokumentu nechat ujít. Zaměřuje se na samotné, konkrétní využití poznatků z Tajemství a celý snímek je podle mě natočen trochu přívětivější formou, protože zde na pozadí povídání běží ještě příběh jistého fiktivního umělce Vincenza Vivaldiho, který má zřejmě zastupovat skutečného Antonia Vivaldiho. Samozřejmě tento příběh je příkladem pozitivního myšlení. Já hodnotím opět za 5* a osobně se mi Opus líbil ještě víc, než Tajemství (18.09.2010)

Film je v podstatě hodně podobný filmu Tajemství. Pouze už se tomu neříká ,,tajemství", protože tvůrci nejspíš počítají s tím, že lidé film Tajemství viděli, tudíž už se to za tajemství považovat nemusí. Ke své teorii pozitivního myšlení přidávají jeden zcela zásadní aspekt. Sny se samozřejmě nesplní, pokud budeme sedět doma na gauči. Pokud tedy není naším snem sedět doma na gauči, což zde asi 65 minut neustále opakují. Ten hudebníkův mini příběh na mě nijak nezapůsobil. Lepší 2*. (05.08.2012)