Sociálna sieť

JAK VYNIKNEŠ MEZI LIDMI, KTEŘÍ MAJÍ VŠICHNI V TESTU SAT PLNÝ POČET BODŮ? Schopnost vydělat peníze tu nikoho neoslní..... WGET, FAS databáze, zabezpečení, perl skript, php, algoritmus. Chápete? Ne? Nevadí. Film je o cestě ke slávě, chaosu stvoření, soudních sporech, fanynkách, životě v 1. lize se všemi klady i zápory a snad i očistci. KDO VLASTNĚ STOJÍ za fenoménem Facebook? Pravdivá (?) fakta, jména a čísla, která mohou znamenat nudu. Natočit film o vzniku internetové stránky, která přerostla v sociální síť – úkol, který nemusel dopadnout dobře. A jelikož Facebook jde stále mimo mě, konstatuji – D.Fincher je ďábel, který snad dokáže natočit všechno! V pohodě tak můžu napsat: TO SE MI LÍBÍ, na čemž mají svůj podíl také J.Eisenberg a scénarista Aaron Sorkin. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Je mi naprosto jasný, když Ea = 1 : 1 + 10 (Rb-Ra)/ 400. 2.) Jsem Cameron Winklevoss. Nebo Tyler Winklevoss. 3.) Znám Ericu Albright. 4.) Jsem fanda Napster. 5.) NE/mám profil na Facebooku. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (05.11.2010)

Rozmach ksichtovníku je živoucím důkazem, že občas z hovna bič upleteš a ještě s ním pořádně zapráskáš. Když se to dokáže prodat, jde kritika stranou. Totéž ovšem platí i o člověku, který takovým bičem mrská. Když už tu užívám tento příměr, neodolám to říct na plnou hubu. Z hovna jsi a v hovno se obrátíš, bez ohledu na miliardy. Koukám, že koncentrace trusového výrazu příliš narostla, rozředíme to proto novou emisí, kde se vyjádříme k filmu jako takovému. Sevřené vyprávění, důraz na herectví a naprostá jistota výrazu. Fincherův perfekcionismus opět sklízí úspěch, po poměrně slabém (ne filmařsky) Benjaminu Buttonovi tak divák dostává další filmovou lahůdku. Film je přesvědčivá studie charakteru, netroufám si ovšem říct, jestli je Zuckberg prototypem uživatele, který sice neumí jednat s lidmi tváří v tvář, ale svůj profil updatuje. Během filmu mě napadlo srovnání Zuckberga s jiným výrazným jedincem, Larry Flyntem. Oba se výrazně zapsali do svého oboru, ale kde je Larry Flynt až překvapivě sympatickým člověkem neodtrženým od reality, je Zuckberg výrazně inteligentní, leč uzavřená a nepříjemná entita (byť občas vyplodí dokonalý postřeh). (02.11.2010)

// Jméno: Aaron. Příjmení: Sorkin. Povolání: Scénáristický Bůh. Tento film nejen, že potvrdil status Davida Finchera, jako jednoho z nejlepších režisérů současnosti, vyslal Justina Timberlakea mezi hereckou elitu a udělal z Jesseho Eisenberga nejmíň sympatického herce své generace. Jještě navíc ale odkryl příběh za největší sociální bombou naší generace - Facebookem. Duhy i neduhy. To dobré, i to špatné. Pravdu, i lži. Film, na který se můžu dívat stále do kola a nikdy mě neomrzí, nejspíš za to může i skvělá hudba a přesný Andrew Garfield, nebo veslařské závody, nebo shazování univerzitní sítě, nebo sex na záchodech, nebo fuckování velkých korporací v županu, je tu toho zkrátka dost. The Social Network - 100% (15.01.2013)

Unikát. Rovnako ako facebook sám. Natočenie tohto filmu tak krátko potom, čo si sociálna sieť Marka Zuckerberga získala po celom svete milióny priaznivcov (či odporcov) len potvrdzuje fakt, že facebook je v súčasnosti fenomén, ktorý v rámci virtuálneho sveta nemá obdoby. Aj keď Fincher mal voči producentom výhrady, že trvali na podmienke vtesnať minutáž do dvoch hodín, práve zhustenie obrovského množstva faktov na minimálnom priestore prispelo k perfektnej súhre s príbehom, ktorý zobrazuje tak neuveriteľne dynamický sled udalostí. Línia rozprávania ma spočiatku trošku rozhodila a nepripravenosť na tak geniálne prebiehajúcu rozprávačskú rošádu ma donútila pozrieť si film v krátkom časovom horizonte aj druhýkrát. Ale tým sa len potvrdili a podčiarkli prvotné dojmy. To, že Fincher zo seba znova vyžmýkal maximum je už prakticky ohraná pesnička, že sa to isté podarí aj všetkým zúčastneným hercom, tak to som teda čumel. Rovnaká pochvala putuje aj technickej stránke, hlavne kamera a strih boli neskutočne živé, priam akčné. Moderne komponovaná hudobná zložka už len vyrazila piatej hviezdičke punc zlata. 100%. (05.11.2010)

Přes to vychvalování dílčích aspektů filmu (precizní režie, skvěle napsaný scénář, oscarové herecké výkony, žánrově nekompatibilní hudba) a nálepkování (nejlepší počin roku, skvěle je vystižena první dekáda 21. století a reflektována jedna generace, do které patří současná internetová komunita) se dle mého zapomíná na to, čím je THE SOCIAL NETWORK opravdu progresivní, a to na formu. Snímek velice dobře komunikuje se svou cílovou diváckou skupinu tím, že skrze filmové médium zprostředkovává zkušenost s jinými mediálními formami, v tomto případě internetem (přesněji sociální sítí: Facebookem), což činí ryze filmovými prostředky - montáží. Narativně nejkomplexnější Fincherova kronika našich časů má na to, aby se stala kanonickým dílem po vzoru Wellesova opus magnum, jelikož na místo série subjektivně zkreslených flashbacků přichází s flashforwardy, které narušují hlavní - chronologicky se odvijející - narativní linii (vznik sociální sítě). Důležité je přitom ono množné číslo, protože vyprávěním prostupují dva flashforwardy - "slyšení", které kromě postavy hlavního (anti)hrdiny pojí osoba jeho (bývalého) nejlepšího kamaráda, který je v jednom případě na straně žalobce, v druhém svědka. (Dochází tak i k momentům, kdy se prostříhává mezi dvěma flashorwardy, čímž se z jednoho - časově předcházejíciho - stává k tomu druhému flashback.) "Fluidnost" všech osob, nejenom (bývalého) nejlepšího kamaráda hlavního (anti)hrdiny, pak má za následek to, že nedokážeme rozpoznat, čí optice je uzpůsobena daná pasáž (je vypravěč vševědoucí?, nahlížíme na vše Zuckerbergovým pohledem, nebo jeho kamaráda - a jak se toho nahlížení mění s pozicí kamaráda ve flashforwardech?, jde o sled mimosoudních výpovědi řady osob, které jsou depersonalizovány?), a tak se alespoň napoprvé musíme spokojit se závěrečným konstatováním právničky, která říká, že v těch případech se vždy vše přehání. Na předchozích řádcích jsem se pokusil popsat to, čím je THE SOCIAL NETWORK z hlediska velice nekomunikativního vyprávění s neuvěřitelně rychle dávkovanými informacemi výlučný a přínosný; nepopírám ovšem, že je v mnohém konvenční (dvě vyprávěcí roviny - osobní a pracovní, kdy máme jasný oblouk - model vývoje, přičemž se nezodpovězené otázky zúžují na pouhou jednu jedinou v samotném závěru). Otázkou je, jestli v některých případech lze stále mačkat F5, nebo na místo posunování hranic a následného obnovení (týká se i specifického stylu, který si i přes natáčení na digitál zachovává specifickou filmovost) předcházejícího zvolit Delete a začít znovu - jinak. (07.11.2010)