Sociálna sieť

Přes to vychvalování dílčích aspektů filmu (precizní režie, skvěle napsaný scénář, oscarové herecké výkony, žánrově nekompatibilní hudba) a nálepkování (nejlepší počin roku, skvěle je vystižena první dekáda 21. století a reflektována jedna generace, do které patří současná internetová komunita) se dle mého zapomíná na to, čím je THE SOCIAL NETWORK opravdu progresivní, a to na formu. Snímek velice dobře komunikuje se svou cílovou diváckou skupinu tím, že skrze filmové médium zprostředkovává zkušenost s jinými mediálními formami, v tomto případě internetem (přesněji sociální sítí: Facebookem), což činí ryze filmovými prostředky - montáží. Narativně nejkomplexnější Fincherova kronika našich časů má na to, aby se stala kanonickým dílem po vzoru Wellesova opus magnum, jelikož na místo série subjektivně zkreslených flashbacků přichází s flashforwardy, které narušují hlavní - chronologicky se odvijející - narativní linii (vznik sociální sítě). Důležité je přitom ono množné číslo, protože vyprávěním prostupují dva flashforwardy - "slyšení", které kromě postavy hlavního (anti)hrdiny pojí osoba jeho (bývalého) nejlepšího kamaráda, který je v jednom případě na straně žalobce, v druhém svědka. (Dochází tak i k momentům, kdy se prostříhává mezi dvěma flashorwardy, čímž se z jednoho - časově předcházejíciho - stává k tomu druhému flashback.) "Fluidnost" všech osob, nejenom (bývalého) nejlepšího kamaráda hlavního (anti)hrdiny, pak má za následek to, že nedokážeme rozpoznat, čí optice je uzpůsobena daná pasáž (je vypravěč vševědoucí?, nahlížíme na vše Zuckerbergovým pohledem, nebo jeho kamaráda - a jak se toho nahlížení mění s pozicí kamaráda ve flashforwardech?, jde o sled mimosoudních výpovědi řady osob, které jsou depersonalizovány?), a tak se alespoň napoprvé musíme spokojit se závěrečným konstatováním právničky, která říká, že v těch případech se vždy vše přehání. Na předchozích řádcích jsem se pokusil popsat to, čím je THE SOCIAL NETWORK z hlediska velice nekomunikativního vyprávění s neuvěřitelně rychle dávkovanými informacemi výlučný a přínosný; nepopírám ovšem, že je v mnohém konvenční (dvě vyprávěcí roviny - osobní a pracovní, kdy máme jasný oblouk - model vývoje, přičemž se nezodpovězené otázky zúžují na pouhou jednu jedinou v samotném závěru). Otázkou je, jestli v některých případech lze stále mačkat F5, nebo na místo posunování hranic a následného obnovení (týká se i specifického stylu, který si i přes natáčení na digitál zachovává specifickou filmovost) předcházejícího zvolit Delete a začít znovu - jinak. (07.11.2010)

Davida Finchera si jako filmaře moc cením. Z jeho filmů mě žádný nezklamal (a takových tvůrců vážně mnoho není), ale od Fight Clubu mě také žádný úplně nenadchnul. Proto jsem se už před začátkem filmu smířil s tím, že tentokrát to bude spíš zklamání. Hlavně kvůli tématu, protože Facebook na rozdíl od mnoha nepovažuju za něco extra přínosného (spíš naopak) .... Ale Fincher mě dostal. Vtáhnul mě do dění kolem pře o tom koho co napadlo dřív výborně zvoleným způsobem vyprávění a nenápadnou, ale o to preciznější režií. To, jestli je Facebook prospěšný nebo naopak bylo na dvě hodiny nepodstatné ... Po druhé projekci musím hodnocení ještě vylepšit. Skvělá režie u skvělého filmu se pozná právě tím, že vás v průběhu filmu ani nenapadne, jak je skvělá. Fincher se nepředvádí, a i tím je pro mě favoritem na letošního Oscara. (03.11.2010)

Moc dobrý! Ve stylu vyprávění mixovanym s dokumentárníma údajema se to dost podobá Fincherově Zodiacu. Víceméně nemam co bych snímku vytknul, ten příběh je zpracovanej dost dobře - a člověk se dozví spoustu zajímavejch věcí. Ve snímku se mohlo trochu více šoustat! edit: Když sem psal Tyleru Winklevossovi (jeden z bratrů co inkasovali 60 míčů) na Facebooku a ptal se ho jak moc se se snímkem dokáže ztotožnit, tak psal že celkem dost, že je to fakt hodně podle toho pravdivýho příběhu - za to palec nahoru ! (05.11.2010)

Pro mě je těžké se na film dívat z pohledu nezaujatého diváka, když jsem měl možnost seznámit se s Markem Zuckerbergem osobně. Takže to vezmu pouze z řemeslného hlediska. David Fincher nepřekvapil (pro mě bohužel) a odvedl prvotřídní práci, která se nějak nepřevyšuje nad ostatními jeho filmy. Díky dobře napsanému scénáři tu máme dvě linie. Jedna z "přitomnosti" a druhá z dob, které předcházeli právě k té přítomné situaci. Film obsahuje vše, co správný příběh obsahovat má a tím si zaslouží plný počet hvězd. A však pro mě to není film roku. (13.11.2010)

Fejsbúk, horký fenomén současnosti. Ať se nám to líbí nebo ne, ovládl během několika let životy nás všech. Nejenom těch pěti set miliónů připojených (pro srovnání: zhruba tolik obyvatel má celá Evropská unie), ale právě že i těch nepřipojených. Platí, že kdo není na Facebooku, jako by ani nežil. Technologicky a komunikačně vyspělá současnost stvořila Facebook a ten na oplátku onu současnost tak silně ovlivnil, že výsledky ani následky odstartovaného vývoje nejsme nyní schopni dohlédnout. Nedivím se Davidu Fincherovi, že jej tato modrá ikona zaujala natolik, že o ní točí film sotva pár let po jejím vzniku. Jiní se něčeho podobného dočkají až desítky let po své smrti, Marku Zuckerbergovi se to povedlo v šestadvaceti (a s pár miliardami dolarů na kontě). Zápletka filmu se víceméně drží známých faktů kauzy Zuckerberg - Saverin - bratři Winklevossovi. Nicméně interpretace motivů a vztahů postav či psychologická kresba jednotlivých charakterů jsou již čistě autorskou spekulací. Je tedy možné pouze se dohadovat, nakolik ztvárnění situace odpovídá skutečnosti. K filmařskému řemeslu samotnému není v případě zkušeného Finchera třeba cokoli dodávat. Scénář, režie, hudba, výběr herců - to vše je vynikající; přičemž zejména Justin Timberlake mě svým solidním výkonem velmi mile překvapil. Na relevantní hodnocení vlivu a dopadu Facebooku na svět je ještě brzo, nicméně biografie jeho vzniku se povedla velice dobře. (29.03.2011)