Žlutý kvítek

Jedna zajímavost, vztahující se k poselství filmu: představitelka hlavní role, M. Kvasničková, po mnoha letech (v roce 2015), v jistém rozhovoru zavzpomínala: "Právě kvůli téhle roli si mě lidé pamatují. Nedávno se mi ozval jeden pán, že se jako kluk o mne bál, myslel si, že opravdu nemůžu chodit. To mne opravdu dojalo a utvrdilo v přesvědčení, že má smysl točit tyhle věci o vztazích mezi lidmi."

No, a ten dotyčný pán se pak opět ozval – příspěvkem v diskusi pod dotyčným článkem. Pod přezdívkou Maly33 napsal: "Ten pán, kterého zmiňujete u Žlutého kvítku jsem byl asi já. Ano, paní Monika má pravdu. Točit tyhle věci má smysl. Tenhle film byl jednou z událostí, která mne 'nakopnula' k tomu, abych se věnoval chirurgii. Tenkrát jsem se o Vás bál a dnes dávám do pořádku podobně rozbité lidi. ..." (Zvýrazněno mnou.)

Je úžasné, že někdo si už jako dítě vezme tak zásadní inspiraci z nějakého filmu, že jej to pohne k ušlechtilému směřování v dalším životě! Ať už to připustíme nebo ne, filmy (a jiná umělecká díla) na nás mají vliv – a ty, co jej mají dobrý, těm musím zatleskat, byť třeba čistě z filmařského hlediska nejde o žádné klenoty a veledíla...

Naprosto dokonalá hudba a hlavně průvodní píseň se zpěvem Lenky Filipové. Příběh už je sice slabší ale poetické zpracování tohoto dětského filmu je více, než zdařilé...