Ptákodemie: Děs a hrůza

Čekal jsem nějakou ujeťárnu alá Wynorski, ale to, co jsem viděl, mi vyrazilo dech a nevěděl jsem, jestli mam brečet, nebo se smát. Herci, ozvučení střih, režie...........tady se nenašlo vůbec nic, co by si nezasloužilo odpad. A triky, dá-li se o té animaci jako otricích mluvit, byly kapitola sama o sobě. Všem bych doporučil přeskočit prvních 45 minut. Tedy pokud budete mít tu odvahu a pustíte si to. (29.11.2013)

Birdemic bývá někdy srovnáván s Wiseauovým dílem The Room. Tak trochu neprávem. Tommy Wiseau se domníval, že točí seriózní film, a obklopil se aspoň z menší části profesionálním týmem, což je přece jen znát na výsledku. V Birdemic: Shock and Terror neplatí absolutně žádná formální pravidla, celý "film" je vrcholně amatérský a na koleni splácaný. Střih zvuku neexistuje, herci neprošli snad ani divadelním spolkem na základce a postprodukce (kterou si Nguyen nejspíš dělal celou sám) to těžce zazdila. Zatímco Wiseauovi občas uteče nějaká vedlejší zápletka, opakují se mu scény a hlášky a celé to působí bizarně mile, James Nguyen dal dohromady něco, co by natočil každý za pár šupů na mobilní telefon a co není v konečném důsledku nijak zvlášť zajímavé. Snad jen tím, že se to ocitlo v oficiální distribuci. Jenže jak pravil Jarda z Hudebních masakrů, freakshow táhne. (836., 22. IX. 2013) (22.09.2013)

Nehorázná sr***a i v rámci žánru. V prvních pětačtyřiceti minutách filmu se v záplavě prázdného tlachání mihnou všehovšudy čtyři mizerně animovaní ptáci ("To dělaly děti?" otázala se maminka po jejich zahlédnutí.) Pak z nenadání (dost možná v šoku z předcházející "erotické" scény) začnou útočit hejna orlo/racko/univerzálně opeřených tvorů na vybrané lidské a motorizované objekty. Následuje útěk- nikam-, náhodná setkání, překvapující nálezy (dei ex machina v takové koncentraci, že přes ně skoro ani ti krocanoidi neproletí), menší piknik, nesouvisející bláboly o globálním oteplování a ptačí chřipce a relaxační výtahová hudba jako doprovod... Náš středoškolský pětiminutový příspěvek cinematografii měl výrazně vyšší úroveň. *po otevření kufru auta, hladové cizí děti ve voze* "Heleme se, prut. Chytnu nám rybu! A podívej, plotýnka! Můžeš ji uvařit!" "Dobrej nápad." (26.03.2016)

No to mi poser záda. Ultracéčkový mix prudce ekologicky agitační telenovely s videohrou z první půle devadesátých let. Film, který má hodně našlápnuto stát se kultem a obhájcem titulu nejlepšího filmu z těch nejhorších. A když na to koukáte ještě ve verzi, v níž si titulkář povídá s diváky a spílá režisérovi... Chápejte, ona je to sračka, která nemá vůbec žádné napětí a už vůbec ne vyvrcholení (film prostě najednou skončí romanticky dojemným záběrem u moře), ale je to neskutečně zábavné. Je to film, který se dá hodnotit snad jen odpadem nebo plným počtem, o jiném hodnocení prakticky nelze uvažovat. Ale já mám prostě chuť to vidět znovu. Na plný počet to není, odpad si to, už pro tu snahu a přístup, nezaslouží, takže zůstanu u zlatého středu. (17.08.2016)

Jeden z důvodů, proč je The Room považován za nejlepší nejhorší film všech dob je ten, že nevědomě funguje jako parádní komedie, u níž se divák bez nadsázky baví od začátku do konce. Birdemic má s tímto skvostem společné akorát očividné zapálení režiséra s přehnanými ambicemi a umem průměrně inteligentního žáka prvního stupně základní školy (troufám si říct, že i všechny mé „filmy“, co jsme natočili s kamarádem za dvě prázdninová dopoledne u mě doma bez žádného vybavení a rozpočtu před nějakými 15 lety jsou na tom z technického hlediska lépe). Jsem si jistý, že sledování dokumentu nebo filmu o natáčení na způsob The Disaster Artist by bylo parádní, ovšem výsledný film bohatě stačí vidět v nějakém rychlém sestřihu nebo videorecenzi na YouTube (doporučuji „I Hate Everything“). V kompletní stopáži je to nehorázná nuda. Určitá sympatie a kouzlo v tom je. Režisérovi nelze upřít snahu chtít natočit ten nejlepší film a „skrytými“ podtexty upozornit na globální problémy, ale koukat se na to vážně nedá. 10% (05.09.2019)