Ptákodemie: Děs a hrůza

V rámci těch vůbec nejstupidnějších trashů je Birdemic absolutním králem, tudíž bych se oháněl odpadovým hodnocením. Jenže to bych nesměl spatřit tenhle skvost na pražském Brakfestu, kde jedinečný živý dabing z něho udělal naprosto perfektní komedii, u níž jsem se po celou dobu lámal smíchy. Ve společnosti fanoušků brakových filmů se tak z jeho projekce rázem stala nezapomenutelná zábava. Díky tomuhle zážitku se z Birdemicu vlastně stalo něco, čím ve skutečnosti vůbec není. Snad vůbec poprvé mám tak těžké dilema, do jaké kategorie ho zařadit, tudíž se pro tentokrát vychcaně vyhnu bližšímu ohodnocení, a nechám to časem uzrát. (27.11.2011)

Ak by som chcel točiť filmy, možno zakotvím v podobých hraniach sa s výstavbou naratívu, lavírujúcich na hrane campu a trashu. Birdemic je hlboko postmoderné dielo, ktoré sa vôbec nesnaží nabaliť na Hitchcockových Vtákoch a vykrádať ich, ako to býva v konotáciách s týmto filmom mnohými divákmi dešifrované. Režisér Birdemicu James Nguyen je ironik, fanúšik najodpadovejšieho braku, hrdého braku, ktorý sám seba priznáva a je vyhľadávaný diggermi, usilujúcimi sa nájsť si svoj „dokonalý film“, ktorý vlastne nejestvuje. Birdemic je rozdelený na dve zámerne nesúvisiace polovice. Prvá sa zameriava na vývoj vzťahu predajcu softwaru a modelky. Po približne 45. minútach sa rozprávanie nárazovo zvrtne z romantickej pocty telenovelám na monster film, v ktorom na našich hrdinov bezdôvodne útočia bizarne zanimované, agresívne makety 2D orlov. A podobné avantgardné postupy sa tu dejú neustále. Ovšem toto nie je avantgarda, ale číre mainstreamové dielo. Cieľavedomo „zlý film“, v ktorom ak by ktosi našiel jeden správny strih, vhodne nasadený zvuk či prislúchajúce osvetlenie scény bez úmyselného prepálenia, tak nie je možné, že ten dotyčný sledoval práve Birdemic. Najprínosnejším je ale jeho vysmievanie sa lacným a podliezavým agitáciám, v tomto prípade ekologickým, keď sú do popredia veľmi nadnesene pretláčané prvky typu dobráckeho sfanatizovaného ochranára z lesa, pôsobiaceho ako tesne po vymydlení mozgu nepríčetnou komunitou alebo samotná príčina útoku vtákov, ktorá je spôsobovaná globálnym otepľovaním. Všetko samozrejme v serióznom móde bez návodných dekódovacích šablón. 95% (02.02.2014)

Nevěřícný smích od začátku do konce, a to i v pasážích, kde si dva protagonisti jen tak povídají, nebo se procházejí, i v takovýchto chvílích, kdy si myslíte, že se nedá nic pokazit, je to úplně mimózní. Timingem, snímáním, nehodící se ukradnutou hudbou, prkenným herectvím, tím, co říkají. S nástupem vražedných ptáků a „požárem“ v lese pak nepřestávající hurónský smích, horší triky jsem nikdy, nikdy v životě neviděl, a to mám za sebou i komplet tvorbu Berta I. Gordona. Viděl jsem za svůj život už leccos, ve vintage sci-fi žánru z 50.let jsou naprosto neuvěřitelný kousky, jako je ´Mesa of Lost Women´, ´Fire Maidens From Outer Space´, filmy Eda Wooda, ´Robot Monster´, později třeba turecký Hvězdný války ´Dünyayı Kurtaran Adam´, nebo filmy Al Adamsona …. Ale tohle, tohle je zaručeně ten filmařsky nejstrašnější nechtěně zábavný pokus o film, co jsem viděl zhruba za několik desetiletí zpětně. A divím se, že to nezkultovnělo jako ´The Room´ Tommyho Wiseaua, ten potenciál je tam ohromný a díky Festivalu otrlého diváka za to, že to objevil. Takže já tomu opravdu nemohu dát odpad!, tady si opravdu uvědomíte kouzlo média zvaný film, stejně jako u Woodova ´Plánu 9´, a s přihlédnutím ke skutečnosti, že stejně jako Wood si i James Nguyen upřímně myslel, že točí velký biják a dal do toho všechno, žil a dýchal pro to, byť výsledek označit za kumštýřskou katastrofu by byla pochvala. Bez takových lidí by svět filmu byl chudší. (22.01.2022)

Jeden z důvodů, proč je The Room považován za nejlepší nejhorší film všech dob je ten, že nevědomě funguje jako parádní komedie, u níž se divák bez nadsázky baví od začátku do konce. Birdemic má s tímto skvostem společné akorát očividné zapálení režiséra s přehnanými ambicemi a umem průměrně inteligentního žáka prvního stupně základní školy (troufám si říct, že i všechny mé „filmy“, co jsme natočili s kamarádem za dvě prázdninová dopoledne u mě doma bez žádného vybavení a rozpočtu před nějakými 15 lety jsou na tom z technického hlediska lépe). Jsem si jistý, že sledování dokumentu nebo filmu o natáčení na způsob The Disaster Artist by bylo parádní, ovšem výsledný film bohatě stačí vidět v nějakém rychlém sestřihu nebo videorecenzi na YouTube (doporučuji „I Hate Everything“). V kompletní stopáži je to nehorázná nuda. Určitá sympatie a kouzlo v tom je. Režisérovi nelze upřít snahu chtít natočit ten nejlepší film a „skrytými“ podtexty upozornit na globální problémy, ale koukat se na to vážně nedá. 10% (05.09.2019)

nikdy mi nebylo fyzicky špatně ze sledování filmu. nikdy! ale birdemicu se to povedlo. gratuluji. jinak je zde samozřejmě všechno špatně. od scénáře přes skript až po kameru, herce nebo cgi. a pro ty co si myslí že je to tak všechno záměrně... tak není. nguyen akorát nemá talent, to je vše a pokud v rozhovorech tvrdí že vše bylo myšleno s nadsázkou, tak nesoudně lže. tohle je něco co nikdy nemělo vzniknout a to mám špatné filmy rád. pokud chcete vidět špatný film, který vypadá amatérsky, útočí v něm špatná digi zvířata a skutečně JE myšlený s nadsázkou, pusťte si rise of the animals z roku 2011. (18.02.2018)