Vrana 2: Mesto anjelov

"Věřím, že existuje místo, kde bloudí duše zemřelých, jenž nenašli pokoje. Čekají na příležitost, jak napravit křivdu a zlo. Teprve pak se mohou setkat s lidmi, které milují. Někdy jim vrána ukáže cestu. Protože někdy, je láska silnější než smrt." Těmito slovy začíná druhý díl vrány a divákovi to napoví, že podobnost s jedničkou nebude čistě náhodná. A během prvních dvaceti minut musí být každému jasné, že ta podobnost nebude jen malá. Kdybych neviděl první díl, určitě bych byl daleko překvapenější vývojem postavy i děje jako takového a protože filmy na sebe nemají nijak přímo navazovat, budu hodnotit jako by šlo o samostatný film. Atmosféra drogového města byla ponurá, příběh měl mystický nádech a herci podali dobré výkony. Někteří lepší (jednoznačně Iggy Pop), někteří horší (ze slušnosti neupřesněno). Vrána tu poprvé ukázala, že má i jiné schopnosti, než jen přivádět mrtvé mezi živé (například když nechala vzplanout palmy ve chvíli, kdy kolem nich proletěla). Ash Není Eric, ale má svůj vlastní příběh, svou ztrátu a svou cestu pomsty. Jeho láska k dementnímu synovi (normální kluk asi nepoběží je střelbě?) ho přivede zpět na svět živých a tím hon na vrahy začíná. Nápadité (odvetné) vraždy, nová láska, jasné poselství. Jestliže bych první dílu dal bez váhání deset hvězd, druhému patří plnohodnotných pět (možná trochu s odřenýma ušima, ale kvůli těžkému podhodnocení zde na ČSFD těch pět stejně dám). Jak tak koukám, filmoví guru opět nemají v lásce plnohodnotná pokračování a další se už jen přidávají k davovému hejtění. Škoda, tento snímek by si zasloužil nejméně 65-70% (ve srovnání s podobnými filmy). (16.04.2014)

Graeme Revell se snaží, nicméně s fetišistického střihu a zpracování které až nebezpečně připomíná Schumacherovu vizi Batmana, tísnivou atmosféru společnosti v rozpadu v městě zapomenutých snů jednoduše nevyvolá. Mia Kirshner jako hlavní ženský element funguje osudově, nicméně Vincent Perez se do role Vrány až třeskutě nehodí, stejně jako hlavní záporná role v podání Richarda Brookse nemá na Michaela Wincotta ani zdaleka. Nemá téměř na nic, protože mu jeho arciďábelskost jednoduše nevěříte. Stejně jako topornému hlavnímu představiteli, který sice místy přináší příslib snesitelné polohy, ale právě v těchto momentech mu podráží nohy další s neduh tohoto filmu, scénář. Tim Pope se snažil navázat na Proyase, nicméně všechno je pojato až moc ledabyle a bezkrevně, že ony emoce, které byste měli při sledování tak osudového příběhu prožívat, raději schováte na reprízu prvního dílu. Druhá vrána se jednoduše nepovedla, i když se moc snaží přesvědčit o opaku. Vaše naděje se roztříští na malé kousky hned spolu s nástupem hlavního hrdiny na scénu. (26.05.2012)

Jaké je pokračování kultovní Vrány? Vysvětlím to takhle; Představte si film Vrána z roku 1994. Představte si celý ten příběh, ale místo geniálního Brandona Lee (R.I.P.), si představte špatného herce. Odmyslete si skvělou atmosféru a vizuál, díky kterým jsme Vránu všichni milovali. Taky si dosaďte na místo záporáka zmateně brblajícího černocha (Nejsem rasista!). Zapomeňte na akční sekvence a místo nich si představte zběsile postříhané scény s pokusy o akci. Výsledkem se stane Vrána 2: Město andělů. Tahle recyklace se opravdu nepovedla. 1 hvězda. (26.10.2010)

Hodně slabý pokračování. Jak byla jednička příjemným pokoukáním na páteční večer, tak tohle je utrpení. Špatný příběh, špátné dialogy, akční scény (jestli se jim tak dá říkat) jak z amatérského filmu, prostě proč s tímhle ztrácet čas. Ta jedna hvězdička je za celkem slušně zpracováné "punkové" prostředí. (27.07.2011)

Vrána město andělu se mi líbila více, než předešlá Vrána, podle mě tohlhe zpracování mělo lepší zápletku a pointu a lepší vizuální styl, který sice působil depresivně, ale tak nějak lepším dojmem než ve Vráně. V tomto filmu se mi líbila vizáž Mii Kirshner a Iggyho Popa, kterého si úplně stejně představuji i v jeho skutečném životě. Z dalších dílů Vrány, jsem viděla už jen 3, která je pro mě brakem, takže je škoda na ni plýtvat řádky. (01.03.2012)