Réžia:
Rune Denstad LangloScenár:
Erlend LoeKamera:
Philip ØgaardHudba:
Ola KvernbergHrajú:
Anders Baasmo Christiansen, Kyrre Hellum, Marte Aunemo, Celine Engebrigtsen, Mads Sjøgård Pettersen, Astrid Solhaug, Even Vesterhus, Ragnhild Vannebo (viac)Obsahy(1)
Po nervovém zhroucení se lyžař Jomar uchyluje do samoty coby hlídač lyžařského areálu. Když se dozví, že někde na severu se narodilo jeho dítě, vydá se na podivnou a poetickou cestu Norskem na sněhové rolbě. S sebou si nevezme jiné zásoby, než 5 litrů alkoholu. Během putování úchvatnou ledovou krajinou se zdá, že Jomar udělá všechno pro to, aby do svého cíle nakonec nedojel. Setkává se s dalšími citlivými a zmatenými dušemi, které přispějí k tomu, aby Jomar i přes zřejmou neochotu a zdráhavost svou pouť dokončil a došel ke světlejšímu zítřku. (Aerofilms)
(viac)Videá (1)
Recenzie (82)
Co se mi líbilo - hudba, přemýšlení o tom, jestli je lepší vyjet na cestu na sekačce nebo na skůtru, některé scény (rozhodování před tunelem a jeho průjezd a také to jak vyřešil skůtr přivázaný k noze - už jsem se bál, že se nic nestane a tohle bylo výborné), taktika spálené země a konec. Co se mi nelíbilo - tak třeba scéna s tankama. Jakoby měli možnost točit s nima a tak toho chtěli využít. Nesourodost celku. Ale píši po týdnu a na spoustu věcí si z filmu vzpomenu s úsměvem. 7/10 (FK 27.1.2011) ()
Bělostné zasněžené pláně v lůně hor. Vyhořelý chlap v depresi rozhodnuvší se - po vyhoření obydlí - poznat svého čtyřletého syna žijícího kdesi na severu. Na své cestě potkává ještě větší osamocené ztroskotance. Povzbudí se navzájem. Vzplane další oheň (respektive bouda). Severský suchý černý humor jako ledové ostří protne občas filmové plátno (či bednu v obýváku). Ledový klid. Muž a dítě. Setkání…titulky. Pozvednuté obočí: Konec?(!) *** V paměti obraz bělostně zasněžených plání a čirého vlídného klidu… *** Norská road-movie nemající začátku ni konce… ()
Osobně bych tu komedii vyškrtla, protože ten úsměv na rtech bych mohla spočítat na prstech jedný ruky. Zvláštní road snow movie Jomara za svým synem a možná i za pomalým poznáváním sebe sama. Po cestě se střetává s pár pitoreskníma postavičkama, jak se píše v obsahu nahoře, ale celkově mám pocit, že si Rune Denstad Lango opravdu hodně zasoukromničil a nám toho předal dost málo. Nádherné záběry na krajinu a ani ten modrý filtr nepomohli k lepšímu dojmu. ()
Velice příjemná "off-road movie" na sněžném skútru. Hlavní hrdina se na své cestě na sever za svým synem, kterého nikdy neviděl, vyrovnává se svým prázdným životem a cíl, za kterým se pachtí je i bodem zlomu jeho bytí. Po cestě se mu samozřejmě podaří k lepšímu změnit pár dalších životů, asistovat při sebevraždě, něco zničit a hlavně-poznat více sám sebe. Na můj vkus trošku vyumělkované (severské filmy miluju kvůli jejich brutální upřimnosti, kdy jdou nekompromisně člověku až na dřeň jeho osobnosti a my se tomu smějeme a máme při tom husí kůži po celém těle) a sladké, ale jako pohodový úlet k severnímu pólu poslouží výborně. ()
Ve spoustě komentářích se střídají slova jako "nezajímavé", "nudné", "nevtipné." Nedokážu souhlasit ani s jedním. Mě se tato mlčenlivá, avšak svým způsobem velmi výmluvná cesta "Na sever" velmi líbila. Pokud se mluví o komedii v souvislosti se severskými filmy, nemůžete od nich očekávat klasický a výrazný humor, na jaký jsme zvyklí. Severský vtip je specifický v tom, že se v melancholicky posmutnělém příběhu na pozadí drsné, zimní krajiny snaží ve vší té vnitřní bolesti, pocitu odloučení, osamění a citového strádání vykrojit nějaký kousek a "posypat" ho trochou, zcela sotva viditelného, či vnímatelného vtipu. Já zde pár takových momentů objevila, a vykouzlily mi lehký úsměv na tváři, pod kterým se však i tak skrývala ona melancholie. Milá dívka s deníčkem, mladý bagrista a jeho fígl s tamponem na hlavě a starý muž čekající ve stanu s řetězem na noze. A samozřejmě nádherná, mrazivá příroda bez hluku, davů spěchajících lidí a stísněnosti urbanizovaných metropolí a velkoměst. Bez všech těch banálních a plytkých hovorů okolního světa, které se nám v mysli slévají do jednoho nesmyslného bzukotu. Bez pocitu nepříjemných pohledů, které nás sledují, když projdeme kolem zástupu lidí. Bez prostor zastavěných moderními nákupními komplexy a lidí, kteří se jako šílení ženou, aby kupovali "nezbytné" "super značkové" výrobky a oblečení, aby byli "in". Bez všech těch skupinek povrchních dívek řešících "nehty, vlasy, krásu, módu" a podobné banality, kupujících si sračkoidní ženské časopisy. Bez skupinek mladistvých smradů a vygumovaných kreténů, jejichž jedinou slovní zásobou jsou slova jako "chlastat, vole, debile, p*čo" doprovázené hýkavým primitivním smíchem. Bez mládeže s nezájmem o jakékoliv skutečné hodnoty, na níž je prováděn brainwashing pomocí současné přetechnizovanosti a vyumělkovanosti světa. Bez doby, v níž se často city a tolerance ztrácejí v sociálních sítích, drahých mobilech a značkových hadrech. Bez vší té povrchnosti, bezohlednosti, nezájmu, lží, odsuzování, předsudků a svazujících konvencí. Na sever je chladivým pohlazením proti všem těm místům, kde máme pocit, že na nás vše padá, lidí je příliš, hluk moc výrazný a kde bychom se radši schovali na místo, jako je v tomto filmu. ()
Reklama