Druhý breh

krutost, vojna, narody ktore sa nenavidia a do toho maly chlapec kracajuci naspat domov mile drama (15.09.2010)

Silný snímek prchajicího chlapce za jeho otcem. Ovashvili dobře vystihl krutost a nemilosrdnost války. [44. MFF KV 2009] (12.07.2009)

Veľmi citlivý príbeh o dvanásťročnom gruzínskom chlapcovi, ktorý sa rozhodne odísť od matky a nájsť otca. Ten by však mal byť na "druhom brehu", kde neznášajú Gruzíncov. Film sleduje jeho túlavý život, strasti, ktoré zažije. Pri tomto úteku zistí, že byť inej národnosti v inom svete, môže byť veľmi ťažké. (14.09.2010)

Gruzínská verze Tolkienova Hobita. Druhý břeh obsahuje všechny symptomy festivalového filmu ze země postižené (občanskou) válkou. Nacionalismus, chudobu, zločin, postižení, pomstu, naději, touhu. Dá se to vydržet, ale stupeň klišé se limitně blíží vrcholu. (29.04.2015)

(CINEMA MUNDI 2010) Přestože se o celovečerním debutu herce George Ovashviliho můžete dočíst, že se jedná o "univerzální příběh", nevěřte tomu, protože jak téma, tak i věnování v závěrečných titulcích a biografický základ vyprávění dávají jasně najevo, že jde o velice "osobní příběh". DRUHÝ BŘEH je cca. tisící první sociální drama o mladém klukovi utíkajícím z domova a dostávajícím se do vyhrocených situací, které nepřichází s ničím novým ani výchozí rámec nijak neozvláštňuje. 90minutová skrumáž klišé s nevyrovnanými výkony neherců a snahou o realisticko-civilní pojetí s inklinací k žánrovým stereotypizacím může na diváka s obdobnou zkušeností, jakou si prošel hlavní "hrdina", zapůsobit a na konci mu prostřednictvím gatlifovské hudební vložky přivodit transcendentní stav. Pro diváka bez zkušenosti ale jde o sociální hyenismus, kdy nám má trnout krev v žilách z toho, že se klučina dostává do čím dál tím většího svrabu, abychom se pak cítili kýčovitě dojati, že zdárně došel na konec své iniciační cesty za dospělostí a samostatností. P.S. Nechápu význam záběrů v závěrečných titulcích filmu, ale nejspíš zbyly nějaké peníze v rozpočtu. (03.03.2010)