Zúfalci

Za mě určitě celkem překvapení. Existencionální drama skupiny několika lidí totiž i přes záměrnou volbu tématiky sebemrskačství a zkrachovalých existencí nabízí poměrně zajímavý počin v rámci českého filmu. Pominu li značně nevyrovnané výkony hlavních představitelů a naprosto parádní formu která si sama o sobě zaslouží pochvalu, jsou Zoufalci ne až tak zoufalým filmem, který místy zabředává do úrovní zajetých žánrových křivek, i když to nemá vůbec zapotřebí. Občasné zacházení do extrému a místy lehké vaření z vody alespoň trochu napravuje i slušná vyprávěcí forma a s ní související sympatický závěr. (19.06.2011)

...Přiznám se, že tohle je první komentář, u kterého bych si snad i tajně přál, aby přišel autorům do ruky... Velice dobrá hořkosmutná nekomedie, jejíž valnou (tu bezobsažnou) část nejspíš zažil každý, kdo v dospělosti měl nějakou "partu". Dokumetnární, pravdivý styl mi i při několikérém sjetí přišel fascinujícím způsobem hypnotickej. A ta parta? My se třeba známe už od vejšky, nacházíme se ve stejném věkovém rozmezí, slejzáme se na statku... a všichni do jednoho žijou zcela nefunkční, rozbitý životy. Vím, proboha. Jsem taky zoufalec. Poznal jsem se. Stejně jako jsem "poznal" celou řadu lidí z užšího i širšího okruhu. Možná proto mě tohhle "zrcadlo" ztracené generace, která fakticky nedokáže s nikým žít, tolik bavilo. A dost už moudra, pro dnešek. Teď už jenom trocha toho bulvárního žvatlání: ... Taky mám kamaráda, kterej seznámil svou ženu s většinou svých milenek. Říká jí žabičko a sluníčko a ťuťuťu a pak s ní řeší, že se zamiloval někde "vedle". S oběma děvčaty jezdí společně na výlet, přičemž legitimní manželka i milenka o sobě vzájemně prohlašují, že "ta druhá je f-a-j-n." Manželka s takovým smutným pohledem někam do středu Zeměkoule. Zoufalství. Zvlášť být na tom výletě s nima. uF... (23.03.2016)

Silné v detailoch, nedotiahnuté v celku. Sú zúfalí, pretože sú single? Sú zúfalí, pretože sú v Prahe? Sú zúfalí, pretože čo??? Vyjma manželky (Simony Babčákovej) som nikomu inému zúfalstvo neveril, nepochopil som, z čoho vychádza, nevidel som jediný dovod. Nič som sa o "hrdinoch" nedozvedel, vobec neviem, prečo sa stretávali, ani náznak chémie a skutočného priateľstva a i pre to mi záverečná časť a odkaz na Moodyssonovo Together prišla trocha ako scenáristická bezmocnosť. Chcípactvo ako alibizmus, chcípactvo ako zrkadlo nudy seba so sebou, chcípactvo ako odraz (obraz) doby ? Napriek všetkému napísanému, som rád, že som si zabilancoval. (A) že som úplne iný..Mimochodom, k čomu tie nekonečné makrodetaily ?! (25.11.2009)

(Obsahuje možné spoilery). Další nejisté, i když velice dobře natočené rozkročení – mezi lehkovážnou stylizací a výpovědí, mezi humorem a upřímnou frustrací. Pohodlným zvolením kompromisu nemají Zoufalci ani na chvíli šanci naplno bodovat ani na jedné z obou front, natož aby měli tvůrci dostatek umu k jejich svázání a schopnost skutečně vyprávět. Naštěstí mají Zoufalci svižnou, nápaditou a profesionální formu v čele s chytře řešenými voiceovery, výborným střihem a náladově vytříbenou hudbou, což sledování vyzdvihuje na více než snesitelný, vlastně docela příjemný level. Ne vždy však jednotlivé aspekty formy dopadnou na správnou půdu (záměrná humorně-epizodická skladba je kamenem úrazu ve vážné rovině, přesněji v momentě finálního emocionálního zlomu postav, který nastává v přesně daném sledu, v jakém jsme si doposud zvykli postavy groteskně po přesně určenou stopáž vídat, čímž vyznívá značně schematicky a zkratkovitě), případně je tvůrci neumí správně použít. To je třeba příklad průběžných prostřihů zpět do fáze plánování, jejíž vyústění se nakonec prokáže býti nespolehlivým. Tento dějový oblouk mohl vlastními chybami zocelené postavy nemilosrdně vrhnout zpět na startovní čáru a divákovi tak naservírovat podvratnou deziluzi z nepříjemného zjištění, že dospíváme mnohem víc v našich představách než ve skutečnosti. Zdůrazňuji „mohl“, protože postavy jsou jen dobře obsazené karikatury určitých typů, stejně tak jejich problémy a za celou stopáž u nich k žádnému vývoji, natož prozření nedojde, čímž nemá nevyzrálost postav žádné dramaturgické opodstatnění a onen zvrat pro film, pro jeho postavy ani pro diváka zhola žádný význam. (23. Finále Plzeň - 22.4.10) (29.04.2010)

To měla být autentická sonda do života třicátníků? Mě všechny postavy přišli jako z jiného světa, jako obyčejné karikatury, které se snaží žít obyčejný život, nějak dobře jim to zrovna nejde a plácají se v problémech. Dokonce jsem měla pocit jakoby je ten jejich život neživot bavil. Bohužel jsem se ani s jednou z postav nedokázala stotožnit a to jsem v jejich věku. (26.07.2010)