Biely šejk

Bílého šejka jsemsledovala jakoby z nádheldu, jako bych se dívala z výšky na velkou mozaiku a občas se zadívala na jeden malý kamínek ve skládačce. Byť se dá námět označit za banální, jeho vyznění ani náhodou banálně nevyznívá. Troufám si říct, že jsou všechny velkjé role vymazleny do posledního detailu. Uvědomila jsem si, jak moc byl Fellini uhranutýfilmem a především jeho tvorbou. Celá část natáčení to podtrhuje. Roztomilá naivka Brunella Bovo je přímo ukázkově vystřižená, její prostoduchý manžílek Leopoldo Trieste je k sežrání komický, Alberto Sordi okázale neokázalý, mihne se Giulietta Masina v drobné roli Cabirie ...Obrazově čisté, zábavné. (29.08.2020)

Průměr nehodný Felliniho jména. Přestože se jedná o skanzen Felliniho rukopisu, tak z celého díla zavání slovíčko: Průměr, který se k tak takovému filmovému gagintu jako je sám Fellini vážně nehodí. Celá zápletka není ničím zajímavá a celé ztvárnění jakbysmet. Komedie, při které se jen sem tam pousmějete, je na můj vkus tak trochu málo. Aspon ze Masinova je stále roztomilá a Sordi už tehdy dokázal zužitkovat svoje chlapácké charisma. (18.10.2006)

Docela příjemná komedie. Sice je spíš úsměvná než aby se u ní člověk smál nahlas, ale pobavit to dokáže, zaujmout docela taky a hlavně to není trapné. Takže proč ne, navíc kameru ten film má naprosto skvělou. Ano, příběh je na Felliniho dost jednoduchý (ale je to komedie, tak co chcete), mohlo to být kratší a některé herecké výkony nejsou zrovna dobré (třeba Leopoldo Trieste má dost mizerné mimické schopnosti a často se tváří, jako kdyby hrál v nějakém průměrném němém filmu), ale jinak se mi Bílý šejk celkem líbil. Slabé 4* (19.07.2020)

Bílý šejk je svěží melodramatickou komedií a zároveň prvním samostatným debutem Federica Felliniho na režisérské stoličce. S jemným ostrovtipem, italským temperamentem a emotivní linkou nám režisér servíruje nenáročný komediální příběh čerstvého novomanželského páru. Ivan se svojí chotí přijíždí do Říma, aby ji mohl představit příbuzným. Wanda, oddaná čtenářka obrázkového magazínu, má však jiné plány; setkat se s hrdinou svých dívčích snů - Bílým šejkem. Ivanovo ohromení ze ztráty manželky se postupně proměňuje ve slovní souboj s příbuznými, v němž se často neobratně snaží zamaskovat její absenci. Toužebné setkání Wandy s Bílým šejkem ale nedopadá dvakrát šťastně. Za slupkou frivolně působícího lamače ženských srdcí se skrývá jen obyčejný vychytralý lump v podání nezapomenutelného Alberta Sordiho. Fellini s nadhledem zůročil dřívější novinářské a karikaturistické počátky, přičemž neopomněl do filmu zakomponovat prvky, s kterými se setkáme i v jeho pozdějších, vyzrálejších dílech. (17.08.2004)

Trochu kýčovitý příběh o uměleckém kýči, satyra na maloměšťáctví, odlehčený výsměch harlekýnovitým příběhům či obyšejná italská komedie padesátých let? Asi všechno dohromady. Bavil jsem se slušně, oba herci (manželský pár) zvládli své hodně stylizované postavy bezproblémů a pro fanoušky Felliniho roztomilé ženy Giulletty je tam jedna milá, vděčná scéna. Ti z vás, kteří Felliniho nepochopili v 8 1/2 či Sladkém životě, ho tady uvidí úplně jiné, lidovější stránky a třeba si spraví chuť. Nechte si chutnat. (05.10.2006)