Kolotoč

Pořad sám o sobě je ta největší blbost a důkazem jsou i účastníci, kteří jsou jen vyjímečně úplně v pořádku. Ale právě díky nim jsem se nejednou skvěle pobavila a zasmála jako nikdy a to hlavně, když si soutěžící oblíbili písmenko a nechtěli se ho vzdát (A , Ť). Verze s "ťulpasem" Poulíčkem a jeho hláškami nemá konkurenci :D Otázkou ale je, jestli nemá pořad původně trošku jiné poslání.. (28.06.2011)

Televízna súťažná relácia predovšetkým pre dôchodcov. Nezáživná, neoriginálna, monotónna, jednoduchá zábava. Zatočíte kolesom, padne číselná suma a vyberiete písmenko, čo sa má doplniť do skrytej vety. Nenáročný formát, ktorý sa uplatnil v komerčných televíziach takmer po celom svete. Dlhé roky ho vysielala v Českej republike TV Nova. Doteraz si spomínam na nesympatického moderátora Pavla Poulička, ktorého neskôr vystriedala ešte trapnejšia dvojica súrodencov Gondíkovcov. * (25.10.2009)

Ono to jistou zábavnost mělo. Sice ne tu cílenou, ale mělo. Smát se lidem hádajicí písmenka má něco do sebe. K tomu si přidejte otřesného, ale skutečně otřesného moderátora Pavla a máte hned generála hvězdné pěchoty. Za kvalitu televizního zábavného a soutěžního pořadu to je na hodnocení: odpad. Ale za tu jakože mimoděk srandu dávám jednu hvězdu. Totiž, dlouho se tomu smát nejde, nakonec i to omrzí. (04.09.2011)

Šedesátiletá důchodkyně paní Maruna z Boskovic si otře knír, chopí se madla a roztáčí kolotoč. Publikum podobného věku i vzezření s napětím očekává, kolik si paní Maruška "vytočí". Uff nebyl to bankrot, i když to bylo těsně. "I jako Irma", říká paní Maruna. Tududumdum. "bohužel, písmenko I v naší tajence nemáme", odpovídá ji zkormouceným hlasem muž s nejhorším výběrem kravat na světě. "Šanci teď dáme paní Jiřince". Paní Jiřinka, sedmdesátiletá křížovkářka a fanynka ezoterických pořadů z Prahy tedy roztočí kolotoč a s napětím očekává, kde se zastaví. " I jako Ivana", pronáší do napětím ztichlého sálu paní Jiřinka. Že jsem se přepsal ? Ne přátelé nepřepsal, takhle to skutečně vypadá. Pokud jsem u hodnocení Tak neváhej a toč! napsal, že to vypovídá o tom, jak ulítlý ty devadesátý léta byly, tak skutečně nevím, co napsat o tomhle. (14.11.2016)

Při převalování v nemocnici jsem bohužel zabrouzdal i do končin televizní zábavy, u které jsem si myslel, že je za námi. No ale žijeme v době recyklace všeho, takže na mě vyskočil Honza Musil teplejší než ranní nemocniční čaj a jeho Kolotoč. U samotného kolotoče jsem nabyl přesvědčení, že ho našli na vrakáči hned vedle disků na polskýho Fiata. No nic, ani se nerozkoukáte a už Honzík losuje pingpongový míčky a vytahuje z publika "zcela náhodně" tři babči. O jedné se dozvíme, že má zahrádku, druhá děti, třetí vnoučata. (Pán Bůh ochraňuj ty špunty, poslední paní spíš vypadá, jak kdyby ty vnoučata měla k večeři). Ale to už se točí kolo štěstí a jdeme hádat aforismus. Dámy vědí, že hádat samohlásku mohou, až nasbírají 2000 bodů. Druhá v pořadí má bodů 800, ale dožaduje se písmenka E. Nu což, samohlásky nejsou žádná lehká věc a mění se to ze dne na den! Takže pozor na to. Dáma číslo 1 je celou dobu v jasném vedení, ale přijde bankrot, soupeřky se smějí pod vousy a jsou šťastny, jak kdyby jí do zahrádky pustily tucet krtků. Nakonec vítězí bábí s vnoučaty. Trvá na obálce s hodnotnou cenou, 10 000 hotově jí je málo. A ano, získává nádobí za 15 000 z té zaručeně nejlepší oceli. Čili zpátky do doby železné a vnoučata se zřejmě už budou smažit v nové pánvi od zepteru. A my ostatní zpátky na stromy. Pokud tihle lidé mají volební právo, nedivím se už ničemu. (25.02.2015)