Wheelman

Tak fuckovní film jsem dlouho neviděla, myslím, že ani titulků nebylo třeba. Franka mám ráda a nechápu, co ho přimělo tuhle roli vzít. Neustálé hovory byly za chvíli únavné, chvílemi jsem už v tom už měla hokej než mně to předložil na lopatě tak jako Clayovi. 82 minut je akorát, víc bych nedala. Takže je to spíš jen za Franka...... (10.11.2017)

Vždy, když tvůrci zkusí něco nového a nesází na jistotu, je to samo o sobě důvod k oslavě. Když netradiční přístup navíc úspěšně zpracují, jde o libový zážitek, který vykouzlí úsměv na rtech. Přesně takovým případem je Wheelman, který se sice inspiroval formou filmem Locke, ovšem šlape mnohem více na plyn a příběh odehrávající se z výrazné části pouze uvnitř automobilů má větší spád a je výrazně akčnější. Příběh sám o sobě není ničím objevný, ale právě způsob jeho zpracování vás chytne. Velmi potěší, že ačkoliv má v některých momentech film náběh na ohraný klišovitý moment, podaří se mu ze situace ladně vybruslit a danou chvíli vyřešit jinak, než byste dle žánrových tradic čekali. K tomu všemu si připočtěte ohromně charizmatického Franga Grilla a máte před sebou povinný filmový zážitek o kterém se nemluví tolik, jak by si zasloužil. (09.03.2018)

Takovej komornější Baby Driver. Typek (Frank Grillo) si jezdí v noci po městě, řeší fušky pro mafiány, telefonuje s dcerou a bývalou ženou, svačí a mrmlá. To je vlastně celá náplň filmu. Děj se odehrává prakticky jen v autech, minimálně se vychází na ulici a nijak se neřeší nějaká hloubka něčeho. Sympaťák se dostane do průseru při jedné akci, sbalí ukradený lovky, jezdí po městě a snaží se to přes telefon vyřešit. Sem tam po něm někdo jde, unesou mu bývalou ženu atd. Nejedná se o nic extra a svátečního diváka to asi nezaujme. Jenže já nejsem svatej a ani divák, tak jsem si užil film jednoho muže, kterej roupama neví, jak by situaci vyřešil, hereckým umem je to nabitý, Grillo umí dobře a klidné jezdecké sekvence střídají akční jezdecké sekvence. Normální divoch ať se tomu vyhne a počítám, že i nevědomky vyhne. Ti náročnější, směle do toho. 4* a.k.a 70% (30.11.2017)

Locke meets vydařenou variaci na Getaway (2013) aneb zemitější (Baby) Driver, ve kterém forma neválcuje obsah. A to ani ta forma není k zahození. Vystačí si totiž s jednou nocí, vyprázdněnými ulicemi, interiéry dvou aut, do mrtě využitou handsfree sadou a zarputilým Grillem. Koncept je to tedy natolik minimalistický, až papírově zavání po čase možným přejedením se. Rush si tohoto rizika však naštěstí je vědom a tak zvolil více než rozumnou stopáž i tempo čili žádné omrzení nehrozí. (23.10.2017)

Film Locke to nepřekoná, stejně jako zábavovku Baby Driver, přesto si to zaslouží místo na slunci. F. Grillo překvapil, protože tenhle nízkorozpočťák o pár lidech a kamerou v autě, dokáže bez problému táhnout sám. Trochu horší je to s příběhem, dost rychle se dostaneme do dění, telefony zvoní, každej něco chce, dcera je nasraná a (ex)manželka ještě víc. Místama se divák může trochu ztrácet, co kdo chce, kdo je ten zlej a kdo oukej, ale akce nechybí a divák se tak nestačí moc nudit. Pravdou je, že konec mně přišel takovej trochu lacinej, neutrální a ne moc zajímavej, ale i tak se jedná o slušnou jednohubku, kde 82 minut je naprosto dostačujících. (06.12.2018)