Nádraží

Podobenství o našem zrození k cestě vlakem. Přicházíme na tento svět, na toto nádraží.Vybíráme si cestu.Tolik bychom chtěli...Hledáme místo.Loučíme se a odjíždíme. (10.12.2013)

Odnáším si poznatek, že se pardubické nádraží prakticky nezměnilo. Jen ty levné bufety mi tolik chybí... (21.04.2014)

Vynikající krátký film - dokument z kterého rozdělení na kapitoly (Přicházíme na tento svět, na toto nádraží / Vybíráme si cestu / Tolik bychom chtěli... / Loučíme se a odjíždíme) činí podobenstvím života. Film je výborně rytmizovaný a provázaný s hudbou. Ale tolik shonu, spěchu a loučení, abychom nakonec odjeli do tunelu - tunelu jménem čas. (12.01.2014)

Roztomilý a svěží dokumentární film. Nádraží, věci a lidé kolem zachyceny výbornou kamerou Jana Špáty. Je to vlastně „němý“ Táborského film, který si vystačí s mezititulky v několika světových jazycích. Tím velmi připomíná známé popisky ve vagonech, například: „eperikolososporgersi“ nebo „nevysovajtěs“. Pestrá mozaika lidiček, kteří stále někam spěchají, něco hledají, kupují a něco vlečou. Až si konečně sednou do vagónu a odjedou. Pokud mne zrak nešálí, byla v jednom kratičkém zaběru zachycena mladičká krasavice Jana Švandová, právě když hledá ten správný spoj ve válcovitém jízdním řádu. (03.04.2014)