Dom snov

Další pohádka o splněném americkém snu. Emoční ždímačka na nejvyšší výkon. Vypjatý duel kdy, v hlavní roli krásní a vzdělaní Bořci stavitelé (to aby se na to dalo koukat) a v roli obětí sociálně slabí, hloupí a v nejlepším případě černí chudáci (to aby bylo koho litovat), extrémní přestavbou naplní všechny diváky vírou, že bude líp a všichni budou mít šanci žít svůj americký sen o velkém domě s bílým plotem. Až na to že je to všechno lež, a už po několika týdnech od nastěhování jsou ti sociálně slabí, s obrovskou vilou, která čítá pokoj pro nevidomého chlapce, 4 koupelny, garáž s novým autem a parádní bunkr na stromě, nuceni dům opustit, a zase si najít nějakou hnusnou zaplivanou díru do které zalezou. Americký sen v kostce. (24.02.2020)

I když přiznávám, že se na to celkem pravidelně dívám, abych se probudil, tak je to z jediného důvodu, a to, že mě baví koukat na to, jak roste barák. Ovšem toho stavění je v téhle show dost velký nedostatek, neboť se to hodně zaměřuje na poselství o tom, že s vírou v Boha, milujícími spoluobčany a country muzikou se dá všechno přežít. Líbí se mi ten nápad. Lidé, kteří něco ztratili, ať už dům, zdraví, nebo nedej bože někoho ze svých blízkých, mohou tým z téhle show požádat o pomoc, a té se jim dostane alespoň formou uspokojivého bydlení, protože není nad teplo domova. Tohle je vážně fajn, ale tohle samotné v jednotlivých dílech zas tak moc času nezabírá. Většinu času zabírá plané žvanění o tom, kolik je v téhle rodině lásky, jak se každý den modlí, nebo kecy Tye Penningtona. Další nesnesitelná věc je způsob, jakým návrháři vymýšlejí, jaký pokoj mají postavit. Zeptají se dětí, jaké mají záliby, jednu hlavní si vyberou a podle ní pak postaví nejkýčovitější pokoj na světě. No a aby toho nebylo málo, čas od času si na místo, kde staví, pozvou nějakého country zpěváka. Na seriálu je neskutečně vidět, že jednotliví tvůrci jsou zamilovaní do americké vlajky, Boha a do nábytku ze Sears. Je toho tady strašně moc špatného, moc se tu kecá a snaží se to za každou cenu z lidí ždímat emoce. Už jsem viděl spousty takových ždímaček na slzy, ale tahle je jasně největší. Seriál je tak trochu reality verzí seriálu Sedmé nebe. Prostě, věřte v Boha, lidskou lásku a americkou vlajku, a dojdete štěstí. (05.11.2011)

Kdo se s rodinou, s dětmi nikdy neocitl ve svízelné situaci, kdy ztrácí bydlení z důvodů vysokých výdajů za léčbu vážně nemocného syna, dcery nebo ztratil možnost splácet hypotéku z důvodu úmrtí vydělávajícího člena rodiny, tak možná nemůže zcela přesně pochopit pocity těch, kteří tím procházejí. Osobně mám pouze hrubý přehled o situaci v Americe, kdy ne každý dosáhne na pojištění. V tomhle směru je to tam pravděpodobně o hodně těžší a náročnější než u nás. Tak pokud někdo pomáhá lidem v nouzi, v neřešitelných existenčních situacích a jsou firmy a lidé, kteří jsou schopni zdarma dotyčným darovat dům, jeho vybavení a svou práci ... proč ne. Samozřejmě, že jsem taky cíťa a dramatické lidské osudy mě nenechávají chladnou, v důsledku čehož se i mé oči občas zpotí. Takže mé hodnocení v rámci specifického žánru pořadu čítá čtyři hvězdy. (12.04.2014)

V porovnání s českými pořady tohoto žánru je u těchhle amíků aspoň vidět snaha pomáhat chudejm a ne jen vyzdobovat krásný novostavby pracháčů. Otázka je, jestli ti nadšení chudáci nebudou za půl roku z tak velkýho baráku spíš nešťastný, až se o to budou muset starat, ale ve jménu americkýho snu a bílýho plaňkovýho plůtku věřim, že jsou dost ujetý na to, aby to překousli. Ty baráky jsou sice většinou dost očirvoucí, ale američaní jsou už holt takový. Moderátoři jsou strašný a divadýlko trapný, ale prostě oceňuju svým způsobem to gesto, jelikož v českým Jak se staví sen mě vždycky neskutečně dožíralo, že si vybíraj rodiny, který to nepotřebujou. EDIT: po doplnění znalostí o pozdější série jsem změnila hodnocení. Zdá se, že tvůrci časem pochopili některé své nesmyslnosti a začali pomáhat těm lidem docela rozumně. Myslim tim energeticky soběstačné domy, solární panely, větrný minielektrárny a spoustu jinejch "detailů", dojáky okolo toho dělají sice pořád stejný, ale jak říkám, čert vezmi doják, když to fakt někomu v blbý situaci pomůže. A taky musim uznat, že občas je ten barák(nepočítaje dětský pokoje-co to dítě s těma lapačema prachu bude dělat za tři roky, to nevim...) už konečně celkem hezkej. (02.10.2010)

Doufám, že se toho brzy chytne Planeta Opic nebo Príma Kůl ve vlastní produkci! Postavit totiž za týden rodině Žigových Taj Mahal jen proto, že jich je šestnáct, žádná práce jim nevoní a manuální dokonce smrdí a táta Žiga sedí v Heřmanicích za čorki a je úplně nevinný, by bylo skutečné Opus Dei! Představoval bych si to asi tak, že například nejstarší, Dežo, kterého zrovna pustili, by měl stylový a tématický pokojíček 2x2 metry s pryčnou a tureckým hajzlem a po stěnách bych mu rozvěsil nakradená rádia z oktávií, aby se chudák cítil opravdu jako doma. Úplně vidím masitou tvář stokilové matky Žigové zkrápěnou slzami štěstí z toho, kolik budou nové radiátory vážit ve sběrně, jak je všechny v zimě hezky ohřejou masivní rámy nových Eurooken a hlavně, jak bude její dvorní zástavárník vejrat na tu sbírku funglových domácích spotřebičů, u kterých tentokrát pro změnu prokáže původ levou zadní. Výhru si od něj nechá vyplatit rovnou v desetikorunách, aby nemusela furt rozměňovat a neni boha, aby s tolika love konečně nepadl more džekpot!! (21.03.2011)