Dom snov

V porovnání s českými pořady tohoto žánru je u těchhle amíků aspoň vidět snaha pomáhat chudejm a ne jen vyzdobovat krásný novostavby pracháčů. Otázka je, jestli ti nadšení chudáci nebudou za půl roku z tak velkýho baráku spíš nešťastný, až se o to budou muset starat, ale ve jménu americkýho snu a bílýho plaňkovýho plůtku věřim, že jsou dost ujetý na to, aby to překousli. Ty baráky jsou sice většinou dost očirvoucí, ale američaní jsou už holt takový. Moderátoři jsou strašný a divadýlko trapný, ale prostě oceňuju svým způsobem to gesto, jelikož v českým Jak se staví sen mě vždycky neskutečně dožíralo, že si vybíraj rodiny, který to nepotřebujou. EDIT: po doplnění znalostí o pozdější série jsem změnila hodnocení. Zdá se, že tvůrci časem pochopili některé své nesmyslnosti a začali pomáhat těm lidem docela rozumně. Myslim tim energeticky soběstačné domy, solární panely, větrný minielektrárny a spoustu jinejch "detailů", dojáky okolo toho dělají sice pořád stejný, ale jak říkám, čert vezmi doják, když to fakt někomu v blbý situaci pomůže. A taky musim uznat, že občas je ten barák(nepočítaje dětský pokoje-co to dítě s těma lapačema prachu bude dělat za tři roky, to nevim...) už konečně celkem hezkej. (02.10.2010)

Na jednu stranu je fajn, že pomáhají lidem, kteří to opravdu potřebují. Například ženě, která se sama stará o 14 dětí - čtyři vlastní a deset sestřiných po tom, co zemřela. Nechtěla, aby se děti rozdělili do jiných rodin nebo dětských domovů a slíbila jim, že je nikdy nerozdělí. Obětovala jim svůj život. Okej, postavili jí dům, kam se všichni vejdou s adekvátním počtem koupelen, s obrovskou kuchyní, několikametrovým jídelním stolem a věnovali jim dodávku, do které se vejdou všichni, takže když někam jdou, nemusí je vozit na třikrát. Ale proč to proboha nenatočí nějakým rozumným realistickým způsobem a dělaj z toho extra emerickej teatrální výstřik emocí. Nejdřív všichni brečí, pak je tam ten teatrálně přehrávající otravný naspídovaný moderátor a nakonec všichni piští a ječí a řvou asi tak třiapadesátkrát po sobě "ou máj gááááááád!". Já dokážu pochopit, že bez emocí to nejde, ale tohle je vážně emocionální průjem, to není zdravý. (02.10.2015)

Několik designerů pouze řekne, co kde a jak, pak naženou dalších 50 pracantů, kteří opravdu něco dělají a jde se konečně něco dělat. Pár záběrů na návrháře, kde zvednou kladivo a přiloží ruku k dílu, aby se neřeklo, že nic nedělají. Pak se to pěkně staví a nakonec tu máme "barák snů". Z větší části ty úpravy byly vskutku povedené, nicméně je to všechno tak vyumělkované jako kdyby danou rodinu navštívila armáda spásy. Ve finále dorazí rodina a spustí se smršť emocí : Oh my god, oh jesus, oh maria... (12.09.2010)

Doufám, že se toho brzy chytne Planeta Opic nebo Príma Kůl ve vlastní produkci! Postavit totiž za týden rodině Žigových Taj Mahal jen proto, že jich je šestnáct, žádná práce jim nevoní a manuální dokonce smrdí a táta Žiga sedí v Heřmanicích za čorki a je úplně nevinný, by bylo skutečné Opus Dei! Představoval bych si to asi tak, že například nejstarší, Dežo, kterého zrovna pustili, by měl stylový a tématický pokojíček 2x2 metry s pryčnou a tureckým hajzlem a po stěnách bych mu rozvěsil nakradená rádia z oktávií, aby se chudák cítil opravdu jako doma. Úplně vidím masitou tvář stokilové matky Žigové zkrápěnou slzami štěstí z toho, kolik budou nové radiátory vážit ve sběrně, jak je všechny v zimě hezky ohřejou masivní rámy nových Eurooken a hlavně, jak bude její dvorní zástavárník vejrat na tu sbírku funglových domácích spotřebičů, u kterých tentokrát pro změnu prokáže původ levou zadní. Výhru si od něj nechá vyplatit rovnou v desetikorunách, aby nemusela furt rozměňovat a neni boha, aby s tolika love konečně nepadl more džekpot!! (21.03.2011)

Solidní pořad, některé domy se mi i líbí, někdy je to s tím americkým vybavením přehnaný, ale bydlet bych v těch domech stejně nechtěl, a to proto, že bych se bál, kdyby přišla nějaká vichřice, tak poletím se vším pryč, není nad cihly a poctivou práci. Tyto papírové domky jsou za pár dnů, ale bezpečně bych se uvnitř necítil. (28.11.2010)