Dom snov

Ušlechtilost je éterická víla, která nesmí na světlo a nesnáší ani, když se o ní příliš hovoří - pak se rozplyne a přestane být ušlechtilá. V tomto snad největším zrůdném koncentrátu americké pózy, falše, přetvářky, ega, pokrytectví, hnusné reklamy a vyvalených nýmandských blbečků, po ní není ani stopy, což nešťastné rodiny poznají za několik týdnů a odplivnou si velikým obloukem tak, jako já. (23.08.2011)

Dôvody, prečo som sa tejto realitke rozhodol dať 3/5 i navzdory tomu, že som tomu kedysi dal plné hodnotenie sú nasledovné. Samotný seriál ako taký má veľmi dobré prevedenie. Fajn sa naň pozerá, je emotívny, zaujímavý na pozeranie a hlavne nenudí. A v tomto spočíva aj ten najväčší háčik - emotívnosť. Relácia ako každá reality show sa vo vás snaží vyvolať prílišnú empatiu s postavami pomocou silného backstory. Na škodu to síce nie je, ale takýmto spôsobom sa vás snaží psychicky zdeptať každý seriál tohoto typu. Druhý a hlavný dôvod prečo to píšem je to, čo sa dialo po finálnej klapke. Je mi jasné, že ružová budúcnosť nečakala každú rodinu a pri niektorých to skončilo aj exekúciami a podobnými nešťastiami, ale v kontexte s tým, čo sa vám relácia snaží predať mi to celé príde s odstupom času ako emotívny podvod. Skrátka nie všetko, čo sa ukáže pred kamerou je na 100% reálne. Tú to platí dvojnásobne... (17.04.2021)

I když přiznávám, že se na to celkem pravidelně dívám, abych se probudil, tak je to z jediného důvodu, a to, že mě baví koukat na to, jak roste barák. Ovšem toho stavění je v téhle show dost velký nedostatek, neboť se to hodně zaměřuje na poselství o tom, že s vírou v Boha, milujícími spoluobčany a country muzikou se dá všechno přežít. Líbí se mi ten nápad. Lidé, kteří něco ztratili, ať už dům, zdraví, nebo nedej bože někoho ze svých blízkých, mohou tým z téhle show požádat o pomoc, a té se jim dostane alespoň formou uspokojivého bydlení, protože není nad teplo domova. Tohle je vážně fajn, ale tohle samotné v jednotlivých dílech zas tak moc času nezabírá. Většinu času zabírá plané žvanění o tom, kolik je v téhle rodině lásky, jak se každý den modlí, nebo kecy Tye Penningtona. Další nesnesitelná věc je způsob, jakým návrháři vymýšlejí, jaký pokoj mají postavit. Zeptají se dětí, jaké mají záliby, jednu hlavní si vyberou a podle ní pak postaví nejkýčovitější pokoj na světě. No a aby toho nebylo málo, čas od času si na místo, kde staví, pozvou nějakého country zpěváka. Na seriálu je neskutečně vidět, že jednotliví tvůrci jsou zamilovaní do americké vlajky, Boha a do nábytku ze Sears. Je toho tady strašně moc špatného, moc se tu kecá a snaží se to za každou cenu z lidí ždímat emoce. Už jsem viděl spousty takových ždímaček na slzy, ale tahle je jasně největší. Seriál je tak trochu reality verzí seriálu Sedmé nebe. Prostě, věřte v Boha, lidskou lásku a americkou vlajku, a dojdete štěstí. (05.11.2011)

"Doteď jsem nechápal, jak to dokázali všecko za jediný týden, ale což...když to těm rodinám pomůže, tak proč ne..." - jednoduché: Když mají k dispozici pár set tisíc Dollarů a pár desítek stavebních dělníků, navíc jsou to dřevostavby, proto jsou tam takový katastrofy, když začne foukat.. No, dívat se na to dá (i když mi celkem dost vadí ti načinčaní krásky jako Michael Moloney), trochu lepší před verze českého Jak se staví Sen.. (24.11.2011)

Na jednu stranu je fajn, že pomáhají lidem, kteří to opravdu potřebují. Například ženě, která se sama stará o 14 dětí - čtyři vlastní a deset sestřiných po tom, co zemřela. Nechtěla, aby se děti rozdělili do jiných rodin nebo dětských domovů a slíbila jim, že je nikdy nerozdělí. Obětovala jim svůj život. Okej, postavili jí dům, kam se všichni vejdou s adekvátním počtem koupelen, s obrovskou kuchyní, několikametrovým jídelním stolem a věnovali jim dodávku, do které se vejdou všichni, takže když někam jdou, nemusí je vozit na třikrát. Ale proč to proboha nenatočí nějakým rozumným realistickým způsobem a dělaj z toho extra emerickej teatrální výstřik emocí. Nejdřív všichni brečí, pak je tam ten teatrálně přehrávající otravný naspídovaný moderátor a nakonec všichni piští a ječí a řvou asi tak třiapadesátkrát po sobě "ou máj gááááááád!". Já dokážu pochopit, že bez emocí to nejde, ale tohle je vážně emocionální průjem, to není zdravý. (02.10.2015)