The Stoning of Soraya M.

Podle skutečného příběhu... a právě proto nesnáším islám. A to se ještě někteří jedinci diví že tyhle zrůdy v našem státě prostě nechceme.. !! Na to ukamenování jsem se nemohla dívat, musela jsem ty scény přeskakovat, bylo to hrozné... Jejího manžela jsem měla celý film chuť ukamenovat místo ní... Strašně smutný a krutý film. (13.11.2016)

Tohle mi trochu připomnělo tvorbu Lars von Triera. Silný příběh, neuvěřitelně, trochu mi to hýblo s žaludkem, obecně celé muslimství má dost (haha) nekřesťanské praktiky, nemorální v Kantovském smyslu toho, co je dobré dle lidské maximy. Tak či onak se jedná o film, který by neměli vidět slabší povahy, ale musí vidět ti, co to snesou. 95% (08.11.2010)

Brr, tak tohle rozhodně patří vložit do škatulky „nasírací“ filmy, kterých sice není tolik, ale když už se sem tam nějakej objeví, tak to stojí za to. Už podle názvu je jasný, že se nebude jednat o žádnou procházku růžovou zahradou, takže sem byl tak trochu připravenej na pořádnej masakr a dočkal sem se. Klobouk dolů před rejžou, kterej se nebál natočit pravdu o tom, jak to chodilo a bohužel stále chodí v zemi, kde má žena ještě menší slovo než třeba ovce. Jo, je to o těch nehoráznejch primitivech z Iránu, který jednou ovládnou celej svět. Co se týče samotnýho filmu, tak nic dějově převratýho, spíš se jen člověk utvrdí v tom, že ti co tam žijou jsou fakt všichni uplně totálně vymaštěný. Čuměl sem na způsob ukamenování, nejdřív vykopali díru, do který pak po pás zakopali ženskou se svázanejma rukama, aby se prostě nemohla bránit, brr, strašná smrt. Neodpustím si takovou menší úvahu o tědlech zapráskaných jarabácích. Neznám moc čechů, který by je výtali s otevřenou náručí, spíš je to uplně naopak, jen od „prdlejch“ kámošů sluníčkářů posloucháš, že to sou taky lidi a že podle jednotlivců nelze soudit celej národ. No, tady to byla celá vesnice, která bez jakýhokoli váhání vzala do ruk šutry a šlo se na to jen kvůli tomu, že se jeden zmrd chtěl zbavit svojí manželky. Tihle ovcošuci to maj prostě v sobě chovat se ještě hůř než zvířata a to mi nikdo na Světě nevymluví. Jednou se budeme divit. No a teď opačnej pól, skupina Ortel a jeho hit Mešita, kde se zpívá o tom jak to tam u nich chodí (upozorním, že nejsem zastáncem týhle provokativní kapely, ale tenhle text je prostě výstižnej) je v Čechách odsuzována za to, že to sou rasisti atd. Chci tím říct, že podle mě nemůžeš nenávidět jarabáky a Ortel současně. Hodně sem to přepísknul, ale to sem přesně chtěl. Takže za mě to vidím, že si rači tu Mešitu zazpívám, než abych vřele vítal tyhle šmejdy a ještě se snažil jim pomáhat. (19.04.2017)

"When a man accuses his wife, she must prove her innocence. If a wife accuses his husband, she must prove his quilt. That is the law."... Ano, i těmito zákony se musí někteří řídit. Snímek zachycující pro mnohé tabuizované téma, o kterém se v moderní společnosti příliš nemluví, občas se sice o některém případu ukamenování dozvíme z tisku, ale jinak je ticho po pěšině. Pro nás, kteří žijeme v moderní společnosti, je toto konání nepochopitelné, ale i v civilizované době k těmto skutkům dochází, i když mnohdy skrytě. Irán je země plná kontrastů, země jiných pravidel, kterým my nerozumíme, přesto je musíme respektovat. Je fascinující sledovat život v úplně jiné společnosti, kde se lidé řídí jinými zákony a jsou ovlivněni jinými zvyky a kulturou. Přesto, že film vznikl v americké produkci, nepotrádá svoji autentičnost. Pro mě snímek zpracovával jeden z nejsilnějších příběhů posledních měsíců. Bez některých záběrů (padající bílý závoj před ukamenováváním, vylétávání ptáků ze skal, běhání dění po stráních), které oddělovaly drsné scény, bych se i klidně obešla. Na druhou stranu přiznávám, že jsem občas měla problémy sledovat některé scény, ale i tak film rozhodně stojí za doporučení. (17.05.2011)

Ukamenování Sorayi M. je skutečně silný zážitek. Ač se to možná na první pohled nezdá, není to ale film protiislámský, i když jsou zde zločiny páchány ve jménu Alláha, ale toto íránské Kladivo na čarodějnice vypovídá především o zhoubné síle institucionalismu a civilizační zaostalosti íránské společnosti. Život na vesnici je tu zakonzervován o nějakých 300 let pozadu oproti evropskému vývoji, dění tu ovládá klika duchovních a světských vládců města, 21. století se dostává do vesnice jen jako ozvěna v podobě kabrioletu a televizního přístroje v bytě mulláha (islámského duchovního), dav je připraven na krvavé divadlo na náměstí, stejně jako v každém evropském městě před několika stovkami let. Problémem je vyhraněně patriarchální svět, v němž ženy nemají žádná, nebo jen velmi okleštěná práva, manipulace s davem, veřejným míněním a následná davová psychóza. Islám sám stojí trochu v pozadí, stejně jako v případě dříve zmíněné analogie s velkolosinským čarodějnickým procesem. Křesťanství za něj nemůže, to jen institut inkvizice, osobní zájmy a touha po majetku a z toho pramenící prospěchářství. Úplně stejné je to v případě Ukamenování Sorayi M. Inkvizice tu má analogii v Šaríe, islámském náboženském právu, potkává se tu světský a náboženský soud, jehož pohnutky jsou motivované materiálně, ne duchovně. Těžko říci, kdo všechno je tu viník (patrně všichni muži), každopádně je jasné, kdo je obětí - ten slabý, tedy ženy. Ukamenování je tak absurdně krutým trestem, že se vymyká našemu evropskému pohledu. Těžko se akceptuje už jen ten fakt, že tohle se kdesi ve světě ještě dnes děje. Každopádně odsuzovat kvůli tomu islám coby náboženství je holý nesmysl. Šaría není integrální součástí islámu, stejně jako inkvizice není integrální součástí křesťanství. Skutečným viníkem je íránská totalitní teokracie. K formální stránce filmu samotného snad jen tolik - asi by se dal natočit i lépe, použití unifikovaného hudebního podkresu a některé scény mající za cíl vyvolat jakýsi artový efekt (padající závoj před popravou, ptáci vylétající ze skaliska atd.) mi přišly mírně laciné. Výpovědní hodnota však výše zmíněné jednoznačně přebíjí... Podobné filmy: Lovec draků (05.04.2010)