Ony

Tak vynikajúci námet a zároveň tak nezaujímavé spracovanie. Skôr ako film mi to pripomínalo akýsi pseudo-dokument o dvoch mladých študentkách, ktoré si zarábajú na svoj život a štúdium prostitúciou. Prostredníctvom žurnalistiky Anne sa postupne dozvedáme o ich dvojitých životoch - pred rodinou slušné dievčatá, pred ich klientami podmanivé štetky, ktoré sú ochotné spraviť snáď čokoľvek. Bohužiaľ celé to bolo akési statické a nevýrazné, a v podstate jediné čo ma zaujalo bola čiastočná autentickosť a samotný námet. Škoda, že tento film nebol spracovaný nejakou epickejšou formou. (02.06.2013)

CO TO KURWA JEST? ...si říká poměrně velké množství postav ve filmu. Vtipné je, že jsem si jako divák říkal totéž. _____ Vyzobané slunečnici Anně (Juliette Binoche, btw fakt ošklivá) přeroste práce s kurvičkama přes její zcela příšerně učesanou hlavu, jednou nebo dvakrát si vyhoní kundu, pak to najednou skončí a já se necitil o nic osvícenější, než předtím. _____ Nejzábavnější jsou ve filmu nadávky v polštině. (05.08.2012)

Veľmi sa mi páčil vizuál a kamera. Aj napriek tomu, že Binoche extra nemusím, som si jej prítomnosť vo filme užila. A dievky? Za všetkým hľadaj peniaze a ich nedostatok. A ak žena nemá peniaze, vyzerá k svetu a má dobrý žalúdok, najrýchlejšia cesta ako ich získať je stať sa štetkou. A nie je na škodu, keď si to väčšinu času užíva. A na tých pár zlých zážitkov sa rýchlo zabudne, lebo však peniaze. (27.05.2018)

Povrchní, dosebezahleděný pseudoart, který se svoji tezovitost snaží maskovat zpřítomněním rozpravy nad prostitucí a sexem v samotném vyprávění (interview Binoche s děvčaty) a obohacovat ji o další rozměr v osobní rovině novinářky, ale ani jedno nefunguje. Střídání časových rovin je matoucí a nemotivované, explicitní sexuální scény až příliš okatě šokantní (byť scéna "se šampusem" má znepokojující efekt), majestátní Beethoven působí jen nabubřele. Je to podobné některým filmům Alice Nellis v tom, že se tu mimo jiné ukazuje "utrpení" zabezpečených příslušníků vyšší střední třídy, kteří se vztekají nad tím, že jim nejde zavřít přecpaná lednička. Jinak je zajímavé, že Juliette Binoche, která ve své kariéře ztvárňuje takřka bezvýhradně ženské postavy zabývající se uměním, tu hraje "pouze" žurnalistku (byť je to humanitní směr), která ovšem (!) alespoň poslouchá rádio Classic (a vsadím se, že si to tam sama prosadila). Jak ji mám jinak moc rád, tady šlápla vedle. A doufám, že nový flim Malgoszky Szumowské o homosexuálním knězovi vytěží svoje kontroverzní téma mnohem lépe. (28.01.2013)

Je pro mě překvapivé, jak některé místní komentátory minulo sdělení snímku. Soustředíc se na domnělou vyprázdněnost "utrpení" vyšší střední třídy se zaseknutou ledničkou a "odhalujíc" prý pseudoartové zobrazení "pouhé" novinářky účelově poslouchající radio Classic (wtf), opomíjí, že Szumovská ukazuje na tato pozlátka - formálně reprezentující mezitřídní/mezigenerační distanc -, dekonstruuje jejich porcelánovou krustu a staví paralelu mezi cestou životem novinářčiných informátorek a tím, jak žije ona sama. Na tom není nic do sebe zahleděného ani samoúčelně uměleckého. Elles naopak vykresluje - a nutno říct, že přehledně, nikoliv zmateně nebo nemotivovaně -, sociální realitu s ohledem na její rozostřený charakter. Sděluje nám zřetelně: ne, kdo si vydělává tělem, není jen šlapka nebo jen oběť. Nemá z toho jen potěšení nebo jen zničený život. Nejde jen o jejich autonomní rozhodnutí nebo jen o důsledek problémů systému. A ne, "vydělávání tělem" nelze redukovat jen na situaci, kdy zavolá cizí člověk a ráno nechá peníze na nočním stolku a nejde o téma, která se týká jen a pouze dané ženy. Snímek se soustředí na hranice třídní, generační, genderové, vzdělanostní, situační a další. Staví mezi nimi nepříjemné paralely a až na přehnaně archetypálního manžela zůstává v uvěřitelně nejednoznačné rovině. Nejde o pseudoart, ale o příjemně komplexní náhled na sexualitu jako nástroj, připsanou roli a hybatele dění. (25.09.2016)